IRONMAN Klagenfurt 2019

Klagenfurt 2019 – bylo to peklo
(Petr Mrskoš)

IMG-20190708-WA0018Tak jako Chochy v r. 2015 jel sám Ironmana v Klagenfurtu, i já se vydávám zdolat tento těžký závod. Dokonce i v jeho týmovém oblečení, které jsem po něm zdědil.

Ve středu vše nakládám a vyrážím do místa dění. Ubytování ve stejném penzionu Hribering, asi 30km od místa závodu. Čtvrtek je relaxační u místního rybníka. Pátek hurá do EXPA pro registraci. Sobotu věnuji poslední kontrole kola, všech pomůcek pro závod a odpoledne vše uložit do depa. V 20h se snažím usnout, moc to nejde, ale nedá se nic dělat.

3:15h – budíček. Snažím se do sebe dostat ovesnou kaši a dochází mi, že už je to tady!!! Odjezd do místa závodu, v depu překontrolovat kolo, pytle a pomalu se šourám na plavání. Plave se bez neoprenu, moc mi to na optimismu nepřidává. Když jsem se v r. 2016 učil plavat, nenapadlo mě, že poplavu 4km bez neoprenu. IMG-20190708-WA0012Stojím v boxu nad 1:40 a najednou u mě technický director a ukazuje na nohy – nechal jsem si návleky na lýtka, neuvědomil jsem si to. Prý si to mám sundat, tak mu říkám – no problém při plavání a on zase sundat, tak mu znovu říkám, že mi to nevadí a on že sundat. Podívám se po ostatních a nikdo to nemá. Tak honem sundavám a dávám pod kalhoty….. Fouká vítr a všichni se klepou zimou. Pomalu se suneme v davu postupně k vodě. Rolling start je super, pouští 4 lidi po 5 sec. Nějak se mi do té vody nechce, bez neoprenu, mozek říká – bez jistoty, jen voda, žádný záchytný bod….. Ale co, jednou se to musí zlomit, proč ne dneska. Lehám si na vodu a začínám, plavu pomalu, stylem „hraboš“ se převaluju na vodě, snažím se nedělat chyby, nezávodit a bez problémů dokončit. Jde to dobře, voda je teplá, místa je dost, jen u bójek je trochu tlačenice, ale bez problémů. Ta první rovina 1500m je nekonečná, ale za chvíli točíme doleva a najednou jsme u kanálu. Přede mnou pořád plave malý šikmooký snědý plavec a pořád se mi plete. Je stejně rychlý, tak dávám pozor. Najednou se přede mnou víc vynořil z vody a jak jsem měl napřaženo, tak to chudák schytal do zad pravačkou v plném nápřahu. A najednou byl za mnou. Vylézáme z vody a já jsem už vyhrál!!!! Dal jsem to bez neoprenu!!!!

Běžím do depa pro kolo. Nazouvám tretry, dres a vyrážím. Začátek je dobrý, roztáčím nohy a snažím se něco sníst. Daří se mi i předjíždět. Na 54.km mě předjíždí Angličan a zařadí se přede mne. Po 100m stojí u kraje motorka a paní rozhodčí mě důrazně napomíná na vzdálenost, jako kdyby neviděla, že mě předjel, přeci nebudu brzdit. Občerstvovačky jsou časté, všeho dost. Jen beru vodu a jedu. Vracíme se k místu plavání, 90.km a jedeme na druhou stranu pro dalších 90km. Kolem jezera už čile běhají závodníci a nás čeká 90km a ty výživné kopce. Na 100.km vidím zataženou oblohu a blesky. Na 103.km to přišlo, asi „nahoře“ vylévali bazén… Není vidět, voda padá a padá, po cestě vrstva listí a malých větví, které vítr rve ze stromů, přes cestu potoky a potoky vody. To trvá asi 5km, docela výživné. Už jen prší, po 10km se to ještě jednou opakuje. Následný déšť mi už nevadí. V něčem je to ale dobré – jak mi natékaly nohy v tretrách, tak vodou povolily a ulevilo se mi. Asi na 130.km předjíždím Inda – je to asi vodník nebo cukrovkář. Na kole má 4 bidony a na řídítkách tu nádrž…. 140.km přichází kopce, řadím nejlehčí převod, ale musím ze sedla. Je to nahoru dolu, 160.km, je to za námi a pomalu začínáme klesat k cíli.

IMG-20190708-WA0023Slézám z kola a čeká mě běh. Začínám se šourat a 42km mít za sebou. Stehna nechtějí moc povolit, nedá se nic dělat, mají to všichni. Všechny, které jsem na kole předjel, mě na běhu předbíhají. Nedá se nic dělat, bojuju. Na 7.km občerstvovačka, dávám si pizzu. Doslova mě pohladí a dělá mi dobře. I Coca Cola chvíli funguje. Běží se 2 okruhy a je to nekonečné. Tělo už chce skončit, ale přemlouvám ho a bojuju. Už chodím, střídám to s během. Za chvíli přichází tma a místama je to úplně bez světel.

Napadá mě Chochyho – nejlepší je doběhnout v záři reflektorů. Ještě je to kus, ale nemyslet, nepočítat, jen se dostat do cíle. Najednou cedule 40.km, tak to už je v parku, to už je blízko. Lidé kolem fandí, povzbuzují, nejvíc už ti s medailemi co to mají za sebou. Blížím se na nábřeží jezera a po břehu, směrovka FINISH. Sbírám poslední síly a vbíhám do arény, vstříc davu a vysněnému koberci. Špalíry lidí tleskají, pískají, křičí, je to úžasný a zatáčím doprava na černý koberec s červeným IM. Je to to nejvíc!!!! Pro tenhle okamžik se to vyplatí dělat a trpět. Jsem v cílové bráně a na krk mi dávají medaili.

IMG-20190708-WA0001Tak zase další závod Ironman dokončen. Když jsem viděl ten počet lidí, které po cestě museli ošetřovat, kteří nedokončili, tak jsem rád, že to mám ve zdraví za sebou. Poznal jsem taky význam SLOW, CAUTION, DANGER.

Děkuji celému skvělému týmu RESO za podporu. Jsem rád, že mohu být součástí těchto skvělých lidí.

Petr

Moje cesta za snem

Moje cesta za snem
(Ondřej Paulát)

TOM_0986(1)Tento report bude trochu jiný. Nebudu zde popisovat pouze své dojmy ze závodu, ale svůj příběh až na start pomyslného triatlonového vrcholu. Je psaný pro všechny, pro tým, veřejnost, rodinu a taky pro všechny, které láká zkusit si splnit svůj sen. A budu chválit, protože toho není nikdy dost.

Jak to začalo? Myslím, že to byla pozvánka od starého kamaráda Vokyho na triatlonový hobby závod Betonový muž. Závod má tu výhodu, že mezi jednotlivými disciplínami je pauza, tak se dá vydechnout. Vzal jsem tam tehdy svoji budoucí manželku v rámci námluv. Již tehdy mohla vytušit, že to nebude mít jednoduchý 😊. Zahlédl jsem také videa z ironmenských závodu, a v hlavě mi běželo, jak tohle může normální člověk dát v kuse? Zaplavat si na Lipně z Nový Pece do Horní Plané, pak na kole do Prahy a tam si střihnout maraton? Některé doběhy mě fakt dostali, kde lidi berou takovou vůli, vytrvalost? Ale semínko již bylo zaseto…

Dostaly přednost jiný věci (rodina, barák, děti, práce), ale touha zkusit triatlon tam byla pořád. Přes svoji vzdálenou příbuznou Verču se dozvídám, že má doma triatlonistu (díky Verčo), který Ironmena zvládl. Nacházím odvahu a nesměle ťukám u dveří, věci se dávají do pohybu. Noční běhy s Radkem Láchou, při kterých padám doma vyčerpáním po 20km běhu, ale nasávám zkušenosti a rady pro triatlon. Kupuju silničku. První opravdový triatlon v rámci Jihočeského poháru triatlonu. Vstup do RESOLUTION TEAMu. Plavecké soustředění a tréninky s týmem (díky Slávkovi). Společné švihy. Poloviční Ironmen v Linzi. A pak oslava mých 40. narozenin. Koukám na dárkovou poukázku jak puk a dostávám strach – startovné na Moraviamana! (díky celému RESO týmu za postrčení)

TOM_1257A proč to všechno dělám? Proč trápit svoje tělo až na hranici vyčerpání? Člověk má čas si srovnat myšlenky při dlouhých trénincích. A to je asi i první část odpovědí na otázku. Radost z pohybu. Když běžíte v lese, vracíte se ke svému přirozenému pohybu, hlavu čistou a jedinou společnost dělá srna sledující váš běh. (když píšu tenhle report po závodě, tak každý pohyb je utrpení, ale to přejde 😊). Endorfiny a adrenalin z pohybu. To je další část odpovědi. Návykový koktejl chemie, který pokud nedostanu, měním se v nervózní šelmu zavřenou v kleci, hledající únik. Vystoupení z každodenní rutiny práce, děti, spánek. Snaha překonávat překážky. Radost, když překonáte svoji lenost. Pocity, které zažívá většina, každý jiným způsobem. Někdo má zahradu či myslivost, alkohol, modelařinu, psa.. různě. Někdo ráno v 5,30 sedá na kolo a šlape do práce. To je můj únik ze sterotypu.

Všechno uběhlo strašně rychle a čas závodu je tady. Alice zajišťuje ubytování přímo v místě závodu (díky), spolu s kolegy z Trisku a B&H triatlonu. Z týmu dorazí ještě bratři Láchů. Ráno oblékáme novou závodní kombinézu v barvách týmu od firmy Castelli. Velké díky Kubovi a Přecedovi, kteří vytrvali a dojednávali testovací sady od různých firem. Nutili nás si je zkoušet v hospodách i plovárně, domlouvali střihy, barvy, velikosti, cenu atd. Ale nakonec se vyplatilo počkat, kombinéza sedla nádherně, žádné odřeniny, výborný střih, materiál funkční, přístupné zadní kapsy na gely a samozřejmě design, prostě palec nahoru.

Tak a konečně je to tady, stojím na startu jediného závodu dlouhého triatlonu v ČR. Tady už nestojí žádný ořezávátka, který to jdou zkusit. Tady není ani gram navíc. Samí ostřílení borci. Nervozita jak před maturitou, klepání před startem snad bylo zimou. V reproduktoru zazní tlukot srdce, siréna a JDEME NA TO!

Moraviaman_2019_(175)Plavání nádherný, čistá teplá voda, šetřím se. Plave se bez gumy. Pro nezávodníky, tak guma je neopren a je povolen do teploty vody 24,5 stupně. A teplota ve štěrkovišti je 26. Neoprén přináší výhodu, udržuje vaše tělo blíže ideální poloze při plavání, což vede k lepším časům. Plavou se tři kola, při výlezu z druhého kola jsou už se mnou i první borci, co mají odplaváno. Nenechám se rozhodit. Vybíhám do depa, sedám na kolo a vyrážím na čtyři okruhy v okolí Otrokovic. Že se podařilo sehnat takovou krásnou cyklistickou raketu, za rozumný peníze, je Chochyho zásluha. Velký dík servismanovi Standovi, který pomohl začátečníkovi dát kolo do kupy. Na triatlon musí sednout všechno. Forma, zdraví, kondice, strava, hlava a taky technika. Šlapu mírně nad svůj vnitřní limit, ale je ideální počasí, tak držím tempo. 1DSC_9513Bratři Láchů letí jak rakety, každý kolo mi ujíždí o 5 min. Neměl by zapadnout záchranářský čin Pavla, který se stane účastníkem vážné dopravní nehody závodníka s chodcem. Neváhá, poskytuje první pomoc. Cena fair play alespoň touto cestou. Při jízdě do sebe sypu tyčky a gely Enervit. Petr Mrsky z dodavatele „vymáčkl“ slušnou slevu, tak tam posílám 2ks každý kolo. Trochu se obávám, aby žaludek unesl tu dávku tekuté stravy, ale drží. Na trase to prokládám muffiny od svojí skvělý fanynky, masérky, trenérky a zároveň manželky Ilonky v jedné osobě. Ještě se musí naučit servisovat kolo.

Moraviaman_2019_(1133)Kolo bez problému projeto, o 30 minut rychleji než plánovaný čas. Vyrážím na běh. Snažím se držet zpět, ale běží to samo. Na hodinkách kontroluji 5:15min/km, jsem v laufu :-) .  Soustředím se na pohyb nohou, kadenci, polohu těla a rukou. Pořád se usmívám a zdravím se s ostatními. Ale to by bylo moc jednoduché, na 20.km přihází krize. Najednou cítím tuhnoucí nohy a přicházející křeče. Bojuji jako lev, ale tělo už se bouří, křeče v tříslech mě posílají do chůze. Končí úsměv a sledování běžeckého stylu. Stává se z toho boj o dokončení, poslední kolo už to není běh, připomíná to spíš pohyb zombie. Polykám tablety, banány, kolu, gely, nic nepomáhá. Ještě, že mám plechový žaludek a nepotkávají mě problémy s bolestí žaludku. Asi 2km před cílem se dostavuje efekt cílové pásky, představuji si průběh cílovou bránou, a dostávám se zase do běhu.

JE TO TAM!!! Jsem v cíli. Euforie, splněný sen, nemožné se stává skutečností. Šampáňo, medaile, gratulace, objímání, foto, dojmy, štěstí. Už nejsem panic. Už můžu hrdě nosit oddílovou mikinu 3,8-180-42,2 😊.

Ondra

Celkové výsledky zde.

Rudolfovská 5-ka 2019

15.6.2019 se konal běžecký závod Rudolfovská 5-ka již po sedmé! Závodu se již tradičně zúčastnil velký počet běžců, kteří se postavili na start pětikilometrového okruhu. Velkou radost nám opět udělala hojná účast dětí, které absolvovaly vzdálenost od 150m do 900m, podle věku.

IMG_1212V 10:30 padl první výstřel a do boje se vydali úplně ti nejmladší závodníci. Všichni běželi jako o život :-)! V cíli dostal každý běžec medaili, lízátko, limonádu, melouna a dárky od našich partnerů. Po závodě měly děti k dispozici dva skákací hrady a i tam podávaly kvalitní sportovní výkony :). A protože panovalo celý den opravdu horko, bylo hasiči z Hluboké nad Vltavou zajištěno pro závodníky ochlazení v podobě hasičských stříkaIMG_1571ček.

V 13h byl odstartován hlavní závod na 5km! Hned od samého začátku za to všichni vzali a běželo se opravdu ve vysokém tempu! Jako první doběhl do cíle Pavel ŠTĚPÁNÍK ve vynikajícím čase 18:04! Na druhé pozici přiběhla velká běžecká legenda Honza BLÁHA a v těsném závěsu za ním další velice kvalitní běžec Pavel MATOUŠ.  Jako první žena proběhla cílem Veronika PIKLOVÁ v čase 22:34! Na druhé pozici  Šárka HOUŠKOVÁ a hned za ní, jako třetí, Ludmila DOKULILOVÁ. 

Opravdu velká gratulace všem, kteří bojovali na trati!!!!!!!!IMG_1619

Těší nás, že jste opět přišli v tak hojném počtu..těší nás, že se na náš závod rok co rok vracíte.. těší nás, že se účastníte našeho závodu ne proto, abyste sbírali body do poháru, ale proto, že se Vám náš závod opravdu líbí..těší nás, že jste nám opět pomohli vytvořit tak skvělou závodní atmosféru..Děkujeme a vážíme si toho!

IMG-20190615-WA0005Tak zase za rok!! :)

SLÁVA A ČEST!
RESOLUTION TEAM

(Za jakékoliv připomínky a podněty ke zlepšení závodu budeme moc rádi honzabil@seznam.cz)

Velké poděkování patří také našim partnerům, bez kterých bychom celou akci nemohli takto dobře zajistit. Děkujeme!

Město Rudolfov
Česká podnikatelská pojišťovna
ČUS
Fingo
Rezidence Nové Hrady
Stabilo
Belis
EON
Fitness14
Heluz
OK Projekt
Motor Jikov
Milan Král
Konsta CB
Birell
Coca Cola
Reklamní agentura KELT
Tacx
Fotograf Vlastislav Šindelář

Výsledky Rudolfovské 5-ky 2019

Výsledky včerejšího závodu najdete zde   

 Výsledky

 

Linztriathlon 2019

Už se to stává takovou tradicí. Půlka v Linci hnedle z kraje sezóny. Má to několik výhod. Je to blízko, je tam hezky a máme tam kamaráda Mária.

IMG-20190602-WA0003Tento rok bohužel nejel předseda, tak se to snažíme zvládnout sami, ale jak se později ukáže, prostě na to ještě nemáme. Z našeho RESOtýmu je nás celkem 9, docela slušná sestava. Láchovci, Bulka, Jim, Klárka, Standa, Chochy , Sláva a já (Petr Řehoušek).

V pravé poledne je start, plavou se 2 okruhy v jezeře Pleschinger See s krátkým výběhem z vody. I přes poměrně chladný květen se voda prohřála na 18 st. Vesměs se plave blbě, protože moc lidí na malém plácku, navíc můj obleček působí jako svěrací kazajka a zachvacuje mě panika, kterou krotím s hlavou nad vodou. received_346122186044660Přechod na cyklistickou část je již v pohodě, všichni si kolo chválí, letos je o něco kratší, 2 okruhy po 41 km. Zvlněný terén v celkovém převýšení  750m kopíruje dálnici směrem na Prahu, poté se stáčí na jihovýchod, krátkými serpentýnami na jih k Dunaji a s výhledem na panorama víkendového provozu chemičky v Linci zpět k jezeru. Na trati čekalo překvapení od Maria v podobě graffiti Reso týmu, takže atmosféra jako na Grand Tour. Trať je bezvadně zajištěná dobrovolníky, hasiči a policií, osobně mám průjezd zcela bez problémů. Velké díky organizátorům v čele s Peterem Weinzierlem.  Depo 2 je bez problémů, jen někteří z nás se na kole točili jak na kolotoči a čeká je penalizace v podobě penalty boxu a 5 minut navíc. Třeba Radek Lácha. received_353307792055349Běh se sestává ze 4 okruhů, postupně se míjíme a zjišťujeme, jak je kdo na tom. Nejlíp Bulka, za ním Pavel Lácha s operovanou patou, pak Klárka, Radek Lácha udrží 4. pozici, já ho sice dobíhám, ale nakonec vytuhnu, tak z toho nic není. Za mnou Jim, Sláva vadne a pak Chochy se Standou, Ti si to vyloženě užívají. V cíli čeká medaile, guláš, štrůdl , nealko pivo a dávka endorfinů, která vykouzlí úsměv na tváři. Jen Bulka je smutnej,  protože mu sice změřili čas, ale ve výsledcích chybí. Kdyby tu byl předseda, určitě by to zařídil. Zkoušíme reklamaci, uvidíme, snad se to vyřeší. I když je pravda, že celou dobu jsem Bulku neviděl a na běhu se tak trochu ploužil :-). Čas kolem 4.37 je ale bezvadnej.

IMG-20190602-WA0100Velké díky patří všem, kteří na trati fandili a vytvořili fotodokumentaci. Ještě stíháme koupel v jezeře a kávu při západu slunce. Za rok asi zase přijedeme. Protože je to blízko, je tu hezky a máme tu kamaráda Mária.

Kompletní výsledky zde.

————————————————————

It has already been tradition. Halfironman in Linz at the beginning of the season. Terrific place, not far away and we have got a friend Mario over there .

We desperately miss our boss Honza Bílek and his skills in such an event. We are 9 members from our RESO team. Lácha brothers, Bulka, Jim, Klárka, Standa, Chochy , Sláva and me (Petr Řehoušek).

The event kicks off at noon with swimming course consisting of 2 laps in Pleschinger Sea with a short run between the laps.  Eventhough there was an  unusually cold May, water temperature is around 18 degrees Celsius.  Water is quite rough with too many swimmers moving in the same direction. My wetsuit is becoming tight, almost like a straitjacket leading to panicking with unnecessary breaststroke to calm down. Transition to bike is fluent, most of the athletes are enjoying the bike course. It´s  a bit shorter compare to previous years, with 2 laps of 41 km. The course is  hilly with the total elevation of 750m,  along the highway towards Prague at the beginning, then southeast and with short serpentines heading south towards Danube river with the panorama view of the weekend working in chemical factory  and then  finishing the loop by the lake. Our team  did get great support from our friend Mario, who drew graffiti with our names  and team on the road, almost Grand Tour atmosphere. Great respect towards the organisers with chief Peter Weinzielr, bike course safety secured by volunteers, firefighters and police, no issues whatsoever. Transition number 2 was fluent again, except of some of the  athletes,  like Radek Lacha, being cought in drafting and penalised with 5 minutes in penalty box. Run consists of 4 laps, where we can see each other fighting with tiredness and exhaustion.  Bulka seems to be in good form, Pavel Lácha second,struggling with heel pain post surgery, then  Klárka our great female athlete, Radek Lácha the 4th, me trying to catch and overtake him, but my legs are giving up. Then Jim, Sláva slowly fading and Chochy with Standa at the end enjoying most of the run. Finally the finish area with medal, refreshment, some goulash, apple pie, non alcoholic beer and shot of endorfines. All  expressed with smile on our faces. Just Bulka is sad, his name is missing in the results.  Our boss should be here at this moment. Hopefully our protest will be successful. On the other hand  i haven´t  seen him during the race and on the run he didn´t look wellJ. His time of 4 hours 37 minutes is impressive!

 Big thanks to all fans along the track and also friends taking photos .Finally last dip in the lake, coffe by the sunset  and heading back home. We will be here next year. Terrific place, not far away and we have got a friend Mario over here.

Results here.

Testování SUP 2019

IMG_20190517_173711Slunečné odpoledne 17. května jsme se sešli v počtu devět k testování jízdy na SUP, které probíhalo pod patronací Jardy Soukupa s firmy Hudy České Budějovice. Po nezbytné krátké suché přípravě jsme se vrhli rovnou na vodu. K vyzkoušení pro nás bylo připraveno mnoho typů paddleboardů, od turistických plavidel, až po Jardovu karbonovou „žiletku“.

Na vlastní kůži jsme tak mohli nejen porovnat vlastnosti jednotlivých plováků a užít spoustu legrace – několik z nás kombinovalo jízdu s plaveckými úseky (proti své vůli) – ale i zjistit, že sportovně pojatá jízda na „paddlu“ může být pěkná fuška a výborná forma kondičního i kompenzačního tréninku.

Všichni jsme se také shodli na tom, že s tímto sportem jsme se určitě nesetkali naposledy.
Jardo díky!

RadekIMG_20190517_164450

TRI KEMP FRYMBURK duben 2019

Ötzi Alpin Marathon 2019

27.4.2019 se RESOLUTION TEAM vydal zabojovat a porovnat síly na jeden z velice těžkých extrémních triatlonových závodů v Itálii Ötzi Alpin Marathon. Tento závod je náročný především tím, že závodníci musejí zdolat, ve všech třech disciplínách, veliké převýšení a až na jeden sjezd na kole se jde stále strmě vzhůru.

Bike 25,5km ~ převýšení 1673m
Run 10,5km ~ převýšení 495m
Skialp 6,7km ~ převýšení 1201m

Start v 554m.n.m.
Cíl 3212m.n.m.
Celkové převýšení 3369m

A jak celý závod viděl Petr Mrskoš:

Když jsem si myslel, že mě už nic nepřekvapí, tak jsem se opět mýlil. To co jsem s kamarády prožil, mě opět dostalo……

IMG-20190426-WA0024Ve čtvrtek 25.4. ráno vyjíždíme s Chochym, Klárkou a Martinem Hnízdilem do Itálie na závod. Společně v druhém autě jede Přeceda, Bulísek, Džim, Honza Vazač a Honza Zeman.  Odpoledne za námi doráží Stein s Ilčou a Standa s Doktorem. V Itálii se zdravíme s Davidem Houskou a  Martinem Kosobudem. Ubytováváme se v pěkném penzionu. Odpoledne jedeme všichni  vyzkoušet s Davidem lyže. Stojím na skialpech poprvé, David dává cenné rady. Počasí nic moc, ale nám to nevadí.

V pátek se jedeme s Chochym a Martinem protočit na kole, ostatní jdou na skialpy. Odpoledne vyzvedáváme startovní sety a jdeme zabalit a připravit vše na sobotní závod. Nezbytnou součástí jsou kafíčka a návštěvy kaváren.

Sobota, 6hodin, vstáváme. Vydatná snídaně, věci převézt na start, odevzdat pytle pro příslušná depa a ještě je čas na kafíčko. Nervozita stoupá, my nováčci poprvé nevíme, co očekávat. Při pohledu na kopce před námi to nebude jednoduché.

20190428_1115419h START. Necelých 200 závodníků se dává do pohybu, jsou pryč. No nic, jedu si z posledního místa své tempo. Zařadím „večerníčka“ a točím si dle svého. Kopce, kopce, nic jiného. Když už si konečně myslím, že se to může trochu narovnat, tak opět nahoru. Když jsem na startu viděl ty šlachovité 60kg borce, už vím proč……  Za značkou 4km se to trochu narovná, i kousek z kopečku, ale vzápětí jen a jen nahoru. 1454m, místní restaurace a u ní první občerstvovačka. Beru vodu a zase nahoru. Následuje dlouhý sjezd. Dojíždějí mě první štafety, z kopce přímo letí. A znovu po asfaltce do prvního depa. Je za námi 25km a přezouvám na běh. No běh – v mém podání po těch kamenných stezkách a opět do kopce jak kamzík. Pak se to narovná kolem vodní nádrže a opět do kopce a stoupáme do druhého depa na skialpy. Po 10km běhu už toho mají nohy dost. V depu je přede mnou jeden závodník. Obouvám vše potřebné a registruji ve stojanech ještě jedny lyže. Asi toho, co jsem předjel na kole.

20190428_111231Nastupuji posledních 7 km na sjezdovku. Závodník přede mnou je asi v polovině prvního malého kopečku. Vydávám se za ním. Po chvilce je za námi a nastupujeme na první větší kopec. V hlavě mi zní Davidovo – „až tenhle zdoláte, máte nejhorší za sebou“. To jsem netušil, co mě čeká. Docházejí mě dva skialpinisti v reflexních vestách, asi organizátoři, sběrači. Jeden mi povídá něco o limitu, druhý jde za kolegou přede mnou. Něco mu vypráví a on mu pak odevzdává startovní číslo. I po mě chtějí číslo, říkám „v žádném případě, já tam vylezu“!!!! Tak ještě něco protestuje, pak se znovu ptá na moje číslo, říkám mu achtcig, jako 80 a odcházejí spolu nahoru. Já si pomalu lezu nahoru. Sjezdovka prázdná. Registruji po cestě kilometrovníky s 1 a 2 km. Pak už nic. David říkal, na skialpech jsou 4 občerstvovačky, ale to by už mohla být, no bohužel. Pak potkávám i borce, co sváží nosítka, nějaký materiál a na něm cedulky, kilometrovníky. 20190428_110353To už mi dochází, že asi nebude vše ok, při pohledu na hodinky jsem za limitem. Ale když už jsem tu, nevzdám to. Na 3km dle hodinek, začínám jíst první sníh. Cedule kudy nejsou žádné, jdu pořád po té největší sjezdovce. Přeceda říkal, zpátky se jede velkou lanovkou, tu mám po pravé ruce, tak se k ní musím nahoru dostat. S přibývajícími výškovými metry to jde hůř a hůř. Musím stavět, prodýchat, sníst něco sněhu a zase dál. IMG-20190427-WA0014Už vidím nahoře lanovku, ale je to k ní ještě kus cesty. Na 6km dle hodinek už to jde ztuha, 3000m výškových je znát. Fouká vítr a mrznou mi ruce. Poslední kilometr se táhne, je nejhorší, už to i podkluzuje, ale chata v dohledu mi dává sílu a najednou jsem nahoře. Cílová meta a vše ostatní je sbalené. Nevadí, jsem tu a odmačkávám na hodinkách konec. Sundavám lyže a jdu dovnitř. Je tu nějaká party, nevadí mi to, padám na sedačku a hrozně mě brní zmrzlé ruce. Pár lidí přiskočí a třou mi ruce, nějakou deku, bundy a starají se o mně. Přinesou mi vodu se solí a cukrem, tak se do mě dává třes. Lanovka dolu nejede, tak přijela rolba a s řidičem sjíždím dolů. Dole pod sjezdovkou čeká auto místních záchranářů, dávají mi věnec, asi pro posledního účastníka. Svážejí mě dolů, kde už díky Davidovi a všem ostaním se shledáváme a kamarádi jsou také šťastní, že jsem v pořádku. vysl otzi 2019

Celkové výsledky zde.

Závod byl pro mě opravdu těžký, ze startujících jsem byl nejtěžší, měl jsem nejtěžší kolo i lyže, ale bojovali jsme všichni a všechny to stálo síly. Jsem rád, že jsem členem tak skvělé party lidí, jako je RESO!!!!!!

Ještě jednou jim děkuji za starost o mě. Petr

IMG-20190426-WA0013

Soustředění Calpe 2019

IMG_20190315_085604Čtvrtek 14. 3. 2019, České Budějovice jsou zahaleny do šedého, oblačného kabátu, který je zdoben kapkami deště. Každý sportovec dnes přemýšlí, jak trénovat. Na kolo to není, snad běh? Plavání to jistí! To nás však dnes a ani v příštích 10 dnech trápit nebude.

Celý příběh začíná na pražském letišti, kde se pomalu formuje sedmičlenná skupina nadšených triatletů (Klára Filipová, Vladislav Šimek, Petr Houska, Petr Mrskoš, Jan Bílek, Jan Steinbauer a Martin Kosobud). Na letišti zanecháváme veškeré strasti a starosti a letíme vstříc Pyrenejskému poloostrovu, na kterém strávíme deset dní sportem, jenž pohání naše srdce.

Poklidný let po pár hodinách odhaluje nocí zahalenou Valencii. Na letišti nás již vítá svěží mořský vánek nesoucí slané polibky moře, nastavujeme udivené tváře vstříc a vydáváme se na poslední 120 kilometrový přesun do Calpe, kde v brzkých ranních hodinách uléháme v hotelu GRAN HOTEL SOL Y MAR.

A jak jsme trávili celé dny?IMG_20190315_125541_2

Ranní paprsky pronikají do našeho pokoje a svěží vánek pohrávající si se závěsy přímo vybízí k odkrytí peřiny a vklouznutí do běžeckých bot. Azurová rána tedy vítáme během po malebném pobřeží lemujícím pláže a moře. Poté přichází první velká zkouška dne – snídaně.  Při příchodu do jídelny nepropadáme panice, máme tréninkový plán a ten dodržíme! Každý den postupně přidáváme o 10 % vetší porce. 😀 Věříme, že tělo se na zátěž adaptuje.

IMG_20190315_142700Desátá hodina se vždy nese ve znamení cyklistického tréninku. Průvodci krásou španělské přírody nám jsou Valetino Zeller a Mario Kirch. Každý den je pro nás připravená nová trasa, která zohledňuje nejen tréninkové cíle, ale i fyzické a psychické rozpoložení. Kilometry se zde najížděly téměř zadarmo, až jsem několikrát ty Španěly podezřívala z chybného zaměření vzdálenosti silnic! 😀

Pravdou ale je, že člověk se zde bojí byť jen mrknout, aby nepromeškal jediný okamžik na tak kouzelném místě. Kromě očí si zde ani nohy neodpočinuly, poněvadž okolí Calpe nabízí sice pestré cyklistické trasy, ale roviny v repertoáru nevede! Pamatuji si na první den, kdy jsme vyrazili vstříc rovinkám a přijeli jsme s tisíci nastoupanými metry. IMG_20190317_114343V tu chvíli jsem trochu pochybovala, zda jsem na správném místě, ve správnou dobu. 😀 (Pro vysvětlení musím uvést, že jsem začínající cyklista, který si doposud myslel, že pokud vyjede kopec od Hněvkovické přehrady na Temelín, tak vyjede všechno). 😀 Nakonec jsem si ale kopce zamilovala natolik, že mi byly mnohem příjemnější než roviny. Co zde ještě musí zaznět, jsou sjezdy, ty mi byly vždy odměnou za práci v kopci, kde jsem se svých kluků držela zuby, nehty. Někdy i 30 km dlouhé serpentýnové sjezdy mi byly dobrým učitelem do budoucna.

20190317_165346S koncem dne se blížila druhá, objemová fáze – večeře. Tempo volíme pozvolné, ale jak už to tak u nás chodí, Petr Mrskoš se ujímá jako první špice, my jeho tempo akceptujeme a trénink se zvrhá v chuťové orgie, zakončené vždy sladkým vrcholem. 😀

V odpočinkových dnech jsme navštěvovali místní plavecký bazén a wellness. Někteří z nás propadli kouzlu moře, které mělo 13°C , to nás „železný“ však neodradilo a každý trénink jsme tak završili dováděním v moři.

Hranice nejlepšího životního zážitku byla tímto u mě opět prolomena díky mému RT týmu a především Láďovi Beňovi, kterému tímto veřejně děkuji a slibuji, že to, co jsem díky němu v kopcích tvrdě natrénovala, všem ukážu v závodní sezoně!

Něco málo k tréninkovým číslům:

Cyklistika 820 km
Získaná nadm. výška 11 500 m.
Běh 45 km

Klára

Photo by Mario El Pedalero  and RoobiShot Photography!

VASALOPPET 2019

Tak nevím, jestli najdu dost slov a výrazů, abych vše popsal, ale jdeme na to.

IMG-20190228-WA0007Je středa 27.2.2019 a s Chochym odjíždíme do Prahy. Jede s námi Karel Růžička, který zprostředkovává zájezdy na dlouhé běhy. Ještě po cestě nabíráme 2 účastníky, Láďu a Rosťu. V Praze se k nám ještě přidává Kačka, velká sympatizantka našeho týmu a velká lyžařka. Vše přendaváme do autobusu a v 11hodin vyrážíme směr Ústí, kde ještě přistupují 3 borci a pak už směr přístav Rostock, kde jsme v 21h. Naloďujeme se a v 22:30 odrážíme trajektem do Trelleborgu do Švédska. Zaleháváme do spacáků, abychom se z toho autobusu srovnali. Sotva jsme ulehli a už jsou 4:00 a zase čilý ruch, všechno vstává, zabalit a připravit se na další cestu. Vylézáme z lodi, autobus už vyjíždí, tak hned nasedáme a začínáme polykat další kilometry. Venku 3 stupně, po sněhu ani památky, sluníčko krásně svítí. V 15h konečně dorážíme do campu v Malungu. Ubytování je v 4 lůžkové chatce se sociálem a kuchyňkou. Chochy vyráží do stopy, já s Rosťou jdu nakoupit a v kuchyňce připravuji večeři. Den byl dlouhý a jsme rádi, že je večer. Chochy popíjí pivo a rum Republica.

IMG-20190305-WA0010Probouzíme se do krásného slunečného rána, ne tak Chochy, je rozmrzelý. V noci jsme s Rosťou prý spali nahlas, zkoušel jít spát do koupelny, ale vrátil se po 40 minutách, pak bral prášek a stejně byl vzhůru. Má lehké spaní. Po snídani odjíždíme na stadion, kde bude v neděli start závodu. Vyzvedáváme si startovní čísla a jdeme si sklouznout přímo na stadion a trasu, kde už je vedle sebe připravených 54 stop, které se postupně zužují na 6. Je krásné počasí, sluníčko +1 stupeň. V 16h se vracíme zpět do kempu. Pořád je předpověď, že v neděli bude padat čerstvý sníh, což není dobré. Dnes večer máme od Chochyho povinně s Rosťou použít spray na chrápání, nebo……. Je mi ho chudáka líto, vím, že je to asi nepříjemné, ale slibujeme, že se budeme v noci snažit být jako myšky.

Ráno se probouzíme a Chochy se usmívá, asi jsme byli tišší. Potvrzuje mi to – „dneska jsi byl šikovnej, byl jsi jako pěnkavička“. Dopoledne se jdeme lehce projet na místní stadion, pak v Lidlu dokupujeme nezbytné potraviny na večeři a jdeme připravovat lyže. Je nás tu 50 a těch variant, jak namazat, je mezi lidmi tolik, že dáváme na rady Ládíka Beňo, zprostředkovává nám je dle místních podmínek přes telefon. Uvidíme ráno, už to necháváme být.

IMG-20190305-WA00132:50h budíček, snažíme se do sebe něco dostat. Dobalujeme všechny věci a začínáme vše odnášet k autobusu. Jaké je naše překvapení, autobus má otevřený motor a řidiči pobíhají okolo něj. Ušel vzduch a nejde nastartovat. Co teď? Ve společenské kuchyňce se honem řeší, co dál. Místní linka odjela z města 4:05h. Někdo chce jít na stopa, obvolává se kde co, taxi není žádný, někdo jde na silnici zkusit zastavit nějaký náklaďák a zkusit dofoukat vzduch, ostatní zůstávají. Chochy s Kačkou jdou s lyžemi do města, já zůstávám. Mají štěstí na stopa a jsou na startu včas a ukládají si lyže do 9. vlny. Přijíždí traktor, nedaří se, pak přivezou kompresor, zkouší se kde co, až před 7. hodinou motor naskočí. Hurá, jako mravenečci vše nosíme do autobusu a vyrážíme na start. Je to asi hodina cesty. Cesta je poměrně volná, všichni už tam většinou jsou. Po cestě nabíráme zbytek lidí, co se pokoušeli dostat se tam nějak sami. Konečně vjíždíme před 8. na parkoviště u startu. Teď najít v autobuse, kam co kdo dal…. Ještě že jsem večer ty lyže komplet namazal, původně jsme chtěli poslední vrstvy udělat ráno před startem dle podmínek 🙏. Jdeme každý ke své vstupní bráně, kam patříme, a doufáme, že to stihneme. Jen tak tak, ale lepší místa už jsou zabrána. Stejně moje poslední 10. vlna je beze stop, tak se vzadu nijak nerozpakuji a čekám na chvostu. Pořád padá sníh, je -2, fouká, ale pocitově větší zima. Dav se začíná hýbat, asi je odstartováno. Není kam spěchat, stejně se pod kopcem po 1.km čeká. Jsme před silnicí pod kopcem. Lezou tam přes sebe jak mravenci. Ohlížím se za sebe a počítám tak 6 řad a konec. No to to pěkně začíná, téměř z posledního místa. Ale co, taky jsme ještě mohli pořád sedět na té kuchyňce v kempu. Nedá se nic dělat, budeme bojovat. Snažím se uchránit hůlky, je jich po zemi ulámaných neskutečně….  Nakonec volím levou stranu, zdá se rychlejší, ale je to jen optický klam. Musím si tu frontu vystát a pomalu se stromečkem hrabeme nahoru. Původních 54 stop se nahoře zužuje na 6.  Zlobí mě nějaká paní, taky to bude Seveřanka podle hatmatilky, už mi 2x padla pod lyže a pořád mi něco brebentí. No co s ní, nechávám ji tam plácat, snad dá pokoj.  Za chvilku jsme nahoře, nejsem poslední a jdu se prát o výsledek. Lyže jedou, je to měkčí, stop pomálu, ale po 15.000 lyžařů se nedivím. Ty cedule, co hlásí postupně 87 km do cíle a každý km, jsou trochu deprese, ale přestávám je vnímat. Těším se na bufet, to je základ úspěchu. Než se naději, je tu. Zatím jen vodu a pryč. Pořád padá sníh a velký vítr, všichni se snaží nějak schovat, předjíždění stojí moc sil, jsme na začátku. Taky bych se rád schoval, ale jsou všichni velikostně malí. Tu za mě přiskočí nějaký Čech a jen slyším “safra, tady je to jak za vraty“. Ale proč ne, když můžu, tak pomůžu. Je to měkké, bořím se, ale jedu dál. Kolem nás jezdí na skútrech a pokřikují „heja heja“. Než se naději, další bufet. Teplý ionťák mně dělá dobře a teplý bujon mě doslova pohladí. Nakonec ochutnám tu borůvkovou polívku a jedu dál. Visí nad námi pořád časové kontroly a toho, kdo to nestihne, odstavují do sběrných autobusů. Je to tvrdé, ale hlava velí dál a dál. Je tady milník, 45. km, začínáme odčítat druhou půlku. Už je to veselejší, ale začíná mě tahat tříslo. Musím vzít Brufen, po chvíli to trochu povolí. Všichni už toho mají plné zuby a díky únavě to ve sjezdech víc a víc padá. Taky dávám pozor a snažím se neriskovat.

IMG-20190305-WA0016Ještě je do cíle daleko. Ale blíží se tma, to je horší. Od 20. km jedeme po tmě. Ve  2 stopách za sebou dlouhý had běžkařů. Nikdo nepředjíždí a trpělivě za sebou taháme nohy. Poslední bufet a do cíle 9km. Dávám si poprvé sladkou kávu a trasa začíná být lehce osvětlená. Podle profilu se to svažuje. Vybírám si krajní stopu, beru těma prackama hůlky a soupaží to rozhýbávám. Hůlky sténají, ale drží. Začínám zpátky předjíždět a ukazuju jim RESO záda. Je to krásný, lepší než být na bedně. Už ten sníh je hodně měkký, ale cíl už je slyšet. Teď přichází ty krátké hrby na trati, které nás stojí poslední zbytky sil. Jsme už v místním parčíku, tak jak ho známe ze závodu z televize. Sice jsem tu už po tmě, ale ta atmosféra je právě ještě větší a silnější. Poslední levá a vysněná rovina a cílová brána. Další sen se stal skutečností. Je to něco nepředstavitelného. Silný zážitek, přál bych to každému. Je to stejné, jako když běžíš po tom červeném koberci do cíle IM 💪💪💪. No jsou tu slzy, ale nikdo se za ně nestydí, udělali jsme pro to každý, co mohl. Hodně jich bylo zastaveno v časovém limitu a přijeli autobusem. Krásný 95. ročník.

Chochy už je vysprchovaný, po jídle a spokojený. Jelo se mu celkem dobře, krize na něj padla mezi 50. – 70. km. Na 50.km má pád, překřížili mu cestu a už nemá kam uhnout. Oklepe se a jede dál, na cca 40.km mu borec přišlápne hůlku a snahou vytrhnout ji zpět si pochroumává palec u levé ruky. Bolí to jako čert, ale v závodní euforii jede dál. Pak se už taky blíží k cíli a veškerá bolest šla stranou. Kačka přijela 10minut před ním. Jsou to sporťáci a veliká poklona před jejím výkonem. Celkem nedojelo cca 2.000 závodníků. Byli jsme mezi těmi šťastnými, kteří závod dokončili a užili si ho!!!

IMG-20190301-WA0002Pozávodní zázemí je neskutečné, vše funguje, lyže, sprchy, jídlo, zázemí…. Vše na profesionální úrovni. Jsme všichni ve zdraví zpět a ve 21:30 vyjíždíme autobusem, tentokrát ze Švédska přes Dánsko domu. V pondělí ve 21h jsme v Praze.

Shodujeme se, že to byl krásný sportovní zážitek, poznali jsme tam spoustu lidí, kteří jsou nejenom pro tento sport zapálení, ale v krásném věku nad 60 let dokáží závod zajet za 7 hodin. Jsou neskuteční a mají naší obrovskou úctu a respekt.

Tímto se dostáváme v naší „sportovní“ kariéře kousek dál, plníme si své sny a dostáváme RESOLUTION zase o kousek dál. Děkujeme všem za podporu a jsme rádi, že můžeme být součástí tak skvělé party jako je RESOLUTION TEAM.

Celkové výsledky zde.

Petr Mrskoš