VASALOPPET 2019

Tak nevím, jestli najdu dost slov a výrazů, abych vše popsal, ale jdeme na to.

IMG-20190228-WA0007Je středa 27.2.2019 a s Chochym odjíždíme do Prahy. Jede s námi Karel Růžička, který zprostředkovává zájezdy na dlouhé běhy. Ještě po cestě nabíráme 2 účastníky, Láďu a Rosťu. V Praze se k nám ještě přidává Kačka, velká sympatizantka našeho týmu a velká lyžařka. Vše přendaváme do autobusu a v 11hodin vyrážíme směr Ústí, kde ještě přistupují 3 borci a pak už směr přístav Rostock, kde jsme v 21h. Naloďujeme se a v 22:30 odrážíme trajektem do Trelleborgu do Švédska. Zaleháváme do spacáků, abychom se z toho autobusu srovnali. Sotva jsme ulehli a už jsou 4:00 a zase čilý ruch, všechno vstává, zabalit a připravit se na další cestu. Vylézáme z lodi, autobus už vyjíždí, tak hned nasedáme a začínáme polykat další kilometry. Venku 3 stupně, po sněhu ani památky, sluníčko krásně svítí. V 15h konečně dorážíme do campu v Malungu. Ubytování je v 4 lůžkové chatce se sociálem a kuchyňkou. Chochy vyráží do stopy, já s Rosťou jdu nakoupit a v kuchyňce připravuji večeři. Den byl dlouhý a jsme rádi, že je večer. Chochy popíjí pivo a rum Republica.

IMG-20190305-WA0010Probouzíme se do krásného slunečného rána, ne tak Chochy, je rozmrzelý. V noci jsme s Rosťou prý spali nahlas, zkoušel jít spát do koupelny, ale vrátil se po 40 minutách, pak bral prášek a stejně byl vzhůru. Má lehké spaní. Po snídani odjíždíme na stadion, kde bude v neděli start závodu. Vyzvedáváme si startovní čísla a jdeme si sklouznout přímo na stadion a trasu, kde už je vedle sebe připravených 54 stop, které se postupně zužují na 6. Je krásné počasí, sluníčko +1 stupeň. V 16h se vracíme zpět do kempu. Pořád je předpověď, že v neděli bude padat čerstvý sníh, což není dobré. Dnes večer máme od Chochyho povinně s Rosťou použít spray na chrápání, nebo……. Je mi ho chudáka líto, vím, že je to asi nepříjemné, ale slibujeme, že se budeme v noci snažit být jako myšky.

Ráno se probouzíme a Chochy se usmívá, asi jsme byli tišší. Potvrzuje mi to – „dneska jsi byl šikovnej, byl jsi jako pěnkavička“. Dopoledne se jdeme lehce projet na místní stadion, pak v Lidlu dokupujeme nezbytné potraviny na večeři a jdeme připravovat lyže. Je nás tu 50 a těch variant, jak namazat, je mezi lidmi tolik, že dáváme na rady Ládíka Beňo, zprostředkovává nám je dle místních podmínek přes telefon. Uvidíme ráno, už to necháváme být.

IMG-20190305-WA00132:50h budíček, snažíme se do sebe něco dostat. Dobalujeme všechny věci a začínáme vše odnášet k autobusu. Jaké je naše překvapení, autobus má otevřený motor a řidiči pobíhají okolo něj. Ušel vzduch a nejde nastartovat. Co teď? Ve společenské kuchyňce se honem řeší, co dál. Místní linka odjela z města 4:05h. Někdo chce jít na stopa, obvolává se kde co, taxi není žádný, někdo jde na silnici zkusit zastavit nějaký náklaďák a zkusit dofoukat vzduch, ostatní zůstávají. Chochy s Kačkou jdou s lyžemi do města, já zůstávám. Mají štěstí na stopa a jsou na startu včas a ukládají si lyže do 9. vlny. Přijíždí traktor, nedaří se, pak přivezou kompresor, zkouší se kde co, až před 7. hodinou motor naskočí. Hurá, jako mravenečci vše nosíme do autobusu a vyrážíme na start. Je to asi hodina cesty. Cesta je poměrně volná, všichni už tam většinou jsou. Po cestě nabíráme zbytek lidí, co se pokoušeli dostat se tam nějak sami. Konečně vjíždíme před 8. na parkoviště u startu. Teď najít v autobuse, kam co kdo dal…. Ještě že jsem večer ty lyže komplet namazal, původně jsme chtěli poslední vrstvy udělat ráno před startem dle podmínek 🙏. Jdeme každý ke své vstupní bráně, kam patříme, a doufáme, že to stihneme. Jen tak tak, ale lepší místa už jsou zabrána. Stejně moje poslední 10. vlna je beze stop, tak se vzadu nijak nerozpakuji a čekám na chvostu. Pořád padá sníh, je -2, fouká, ale pocitově větší zima. Dav se začíná hýbat, asi je odstartováno. Není kam spěchat, stejně se pod kopcem po 1.km čeká. Jsme před silnicí pod kopcem. Lezou tam přes sebe jak mravenci. Ohlížím se za sebe a počítám tak 6 řad a konec. No to to pěkně začíná, téměř z posledního místa. Ale co, taky jsme ještě mohli pořád sedět na té kuchyňce v kempu. Nedá se nic dělat, budeme bojovat. Snažím se uchránit hůlky, je jich po zemi ulámaných neskutečně….  Nakonec volím levou stranu, zdá se rychlejší, ale je to jen optický klam. Musím si tu frontu vystát a pomalu se stromečkem hrabeme nahoru. Původních 54 stop se nahoře zužuje na 6.  Zlobí mě nějaká paní, taky to bude Seveřanka podle hatmatilky, už mi 2x padla pod lyže a pořád mi něco brebentí. No co s ní, nechávám ji tam plácat, snad dá pokoj.  Za chvilku jsme nahoře, nejsem poslední a jdu se prát o výsledek. Lyže jedou, je to měkčí, stop pomálu, ale po 15.000 lyžařů se nedivím. Ty cedule, co hlásí postupně 87 km do cíle a každý km, jsou trochu deprese, ale přestávám je vnímat. Těším se na bufet, to je základ úspěchu. Než se naději, je tu. Zatím jen vodu a pryč. Pořád padá sníh a velký vítr, všichni se snaží nějak schovat, předjíždění stojí moc sil, jsme na začátku. Taky bych se rád schoval, ale jsou všichni velikostně malí. Tu za mě přiskočí nějaký Čech a jen slyším “safra, tady je to jak za vraty“. Ale proč ne, když můžu, tak pomůžu. Je to měkké, bořím se, ale jedu dál. Kolem nás jezdí na skútrech a pokřikují „heja heja“. Než se naději, další bufet. Teplý ionťák mně dělá dobře a teplý bujon mě doslova pohladí. Nakonec ochutnám tu borůvkovou polívku a jedu dál. Visí nad námi pořád časové kontroly a toho, kdo to nestihne, odstavují do sběrných autobusů. Je to tvrdé, ale hlava velí dál a dál. Je tady milník, 45. km, začínáme odčítat druhou půlku. Už je to veselejší, ale začíná mě tahat tříslo. Musím vzít Brufen, po chvíli to trochu povolí. Všichni už toho mají plné zuby a díky únavě to ve sjezdech víc a víc padá. Taky dávám pozor a snažím se neriskovat.

IMG-20190305-WA0016Ještě je do cíle daleko. Ale blíží se tma, to je horší. Od 20. km jedeme po tmě. Ve  2 stopách za sebou dlouhý had běžkařů. Nikdo nepředjíždí a trpělivě za sebou taháme nohy. Poslední bufet a do cíle 9km. Dávám si poprvé sladkou kávu a trasa začíná být lehce osvětlená. Podle profilu se to svažuje. Vybírám si krajní stopu, beru těma prackama hůlky a soupaží to rozhýbávám. Hůlky sténají, ale drží. Začínám zpátky předjíždět a ukazuju jim RESO záda. Je to krásný, lepší než být na bedně. Už ten sníh je hodně měkký, ale cíl už je slyšet. Teď přichází ty krátké hrby na trati, které nás stojí poslední zbytky sil. Jsme už v místním parčíku, tak jak ho známe ze závodu z televize. Sice jsem tu už po tmě, ale ta atmosféra je právě ještě větší a silnější. Poslední levá a vysněná rovina a cílová brána. Další sen se stal skutečností. Je to něco nepředstavitelného. Silný zážitek, přál bych to každému. Je to stejné, jako když běžíš po tom červeném koberci do cíle IM 💪💪💪. No jsou tu slzy, ale nikdo se za ně nestydí, udělali jsme pro to každý, co mohl. Hodně jich bylo zastaveno v časovém limitu a přijeli autobusem. Krásný 95. ročník.

Chochy už je vysprchovaný, po jídle a spokojený. Jelo se mu celkem dobře, krize na něj padla mezi 50. – 70. km. Na 50.km má pád, překřížili mu cestu a už nemá kam uhnout. Oklepe se a jede dál, na cca 40.km mu borec přišlápne hůlku a snahou vytrhnout ji zpět si pochroumává palec u levé ruky. Bolí to jako čert, ale v závodní euforii jede dál. Pak se už taky blíží k cíli a veškerá bolest šla stranou. Kačka přijela 10minut před ním. Jsou to sporťáci a veliká poklona před jejím výkonem. Celkem nedojelo cca 2.000 závodníků. Byli jsme mezi těmi šťastnými, kteří závod dokončili a užili si ho!!!

IMG-20190301-WA0002Pozávodní zázemí je neskutečné, vše funguje, lyže, sprchy, jídlo, zázemí…. Vše na profesionální úrovni. Jsme všichni ve zdraví zpět a ve 21:30 vyjíždíme autobusem, tentokrát ze Švédska přes Dánsko domu. V pondělí ve 21h jsme v Praze.

Shodujeme se, že to byl krásný sportovní zážitek, poznali jsme tam spoustu lidí, kteří jsou nejenom pro tento sport zapálení, ale v krásném věku nad 60 let dokáží závod zajet za 7 hodin. Jsou neskuteční a mají naší obrovskou úctu a respekt.

Tímto se dostáváme v naší „sportovní“ kariéře kousek dál, plníme si své sny a dostáváme RESOLUTION zase o kousek dál. Děkujeme všem za podporu a jsme rádi, že můžeme být součástí tak skvělé party jako je RESOLUTION TEAM.

Celkové výsledky zde.

Petr Mrskoš

Šumavský Skimaraton 2019

IMG-20190224-WA0010Hlubocká odnož RT, doprovázena Martinem Hnízdilem, vyrazila na Kvildu na závod Šumavský Skimaraton ze seriálu Stopa pro život. Laufaři Petrové to pojali v rámci přípravy na Vasák a já , abych si vyzkoušel, jak na tom jsem při dlouhodobější zátěži. Při tradičním kafíčku na benzíně ve Vimperku se ve dveřích objevil Ládík a na parkovišti už čekal Pája s Adamem. Ráno bylo velice nevlídné a okamžitě začaly známé řeči, co kdybychom se na to vykašlali a jeli rovnou do KFC. Když v tom Mrsky řekl rázně „jdem do boje“, nedalo se odporovat. Při pohledu na vyzáblé lyžaře nám bylo jasné, že zde žádnou díru do světa neuděláme. Po pořadatelské stránce bylo vše stoprocentně zajištěno.
IMG-20190224-WA0011
Kluci šli na start delší trasy (45km) v 10:10h a já startoval (23km) ve 12:00h. Všichni byli upozorněni, že trať je velice namrzlá, a byla to pravda. Chochy byl tak nabušený, že v prvním kilometru urval třmen od hole a po pár kilometrech to zabalil. Mrsky měl tolik síly, že ještě v závěru zlomil hůl. Říkal, že mu to hrozně klouzalo. To je holt ta chemie.
Pro mne nádherný závod, lyže, ruce i nohy stále šly a povedlo se mi i několik borců předjet. V cíli již na pivánku seděl Pája s Martinem. Ládík byl už na cestě domů, tak jeho pocity nevím. Ještě jednou musím zopakovat, že to byl nádherný závod, výborně připravený a jasně i vzorná reprezentace RT.
Výsledky zde.
Jirka Karvánek

Frymburská stopa 2019

IMG-20190223-WA001416.2.se uskutečnil již tradiční závod na běžkách na frymburských loukách. Vzhledem k předpokládaným vysokým denním teplotám přesunuli pořadatelé start již na 9,30 hodin, což se později ukázalo jako dobrý nápad. Závod tak probíhal na tvrdých, vymrzlých a tím pádem velmi rychlých tratích. Absolvovali jsme celkem dva desetikilometrové okruhy, zvlněným terénem s několika prudšími úseky.

IMG-20190223-WA0012Protože se závod konal klasickou technikou, vyrazili jsme pouze v omezeném počtu. Jirka Karvánek, Pavel Lácha a Petr Chochole, který se v současné době intenzivně připravuje na blížící se Vasův běh. Také nesmím zapomenout na sympatizanty našeho oddílu Martina Hnízdila a Alici Flíčkovou.

Tento ročník se do dějin zapíše hned třemi nej. Rekordní účast, rekordně rychlá trať a rekordně pálivé sluneční počasí. Za sebe bych ještě rád dodal, že se v mém případě jednalo o premiérový start v barvách RESOLUTION TEAM. Velký dík pořadatelům za vzornou organizaci a plynulý průběh závodu při velmi nízkém startovném.

IMG-20190224-WA0008

Výsledky zde.

Pavel Lácha

Jizerská 50

Je tady další mezník mého sportování. Je sobota 9.února 2019 ráno a vyrážíme s Chochym do Liberce na Jizerskou 50ku. Už mnoho let sleduji v televizi seriál dlouhých běhů VISMA SKI CLASSICS a letos si poprvé sám vyzkouším takový závod na vlastní kůži. Těším se, zároveň mám obavu, jak bude tělo reagovat na takovou zátěž.

IMG-20190211-WA0025Přijíždíme do Liberce, kde v obchodním centru Nisa vyzvedáváme startovní set, dokupujeme nezbytné gely a jdeme se odměnit do restaurace. Posilněni se přesouváme do hotelu Praha, kde rozbíjíme náš základní tábor. Kontaktujeme dalšího člena týmu Ládíka Beňo, který je v Jablonci a v neděli také jede, doporučuje nám „mázu“ a je nám psychickou podporou. S ohledem na předpovědi si netroufáme na hladké lyže, volíme raději jistotu s kobercem, ty máme připravené z domova, tak vyrážíme na kafíčko a dortík. Blíží se večer a na náměstí se připravuje koncert, v 18h je DJ Roxtar a po něm Monkey Business. Pěkná show, ale jdeme zpět a zalehnout s obavou zítřku.

Ráno nás přivítalo ještě za tmy. Chochy je trochu rozmrzelý, neboť usnul až k ránu, prý jsem spal nahlas. Vzal si 1,5 prášku a nešlo to zabrat. Nevím, spal jsem a občas jsem nějaké mlasknutí registroval..

IMG-20190211-WA0034Po snídani se přesouváme autobusem do místa dění v Bedřichově. Tady už je ve vzduchu cítit pravá atmosféra a adrenalin. Zataženo, pofukuje vítr, ale není velký mráz, prostě zima. Přezouváme, věci do pytlů a úschova. Začíná startovat elita ženy, po ní chlapi. Ládík jde  v 9:05h z 2.vlny, Chochy v 9:15h z 4. vlny a já je jistím z poslední 8.vlny pro nováčky 9:35h.

Výstřel a jdeme na to, obouvám lyže a vyrážím k lesu, je to takové rozorané, tady mizí stopy a nastává jen umydlený sníh. No co, dal ses na vojnu, budem bojovat. Začínáme se zahřívat, míjím zlomenou hůlku, po asi 100m zlomená špička lyže, no to to pěkně začíná, co bude dál??? Věnuju se sám sobě a zdolávám první stoupání. Je tady 5km a první občerstvovačka, mám z ní radost, všeho hojnost, je to pestré, zatím dávám jen tekutiny a pokračuji dál. Stoupáme na Rozmezí, lyže kloužou, nedá se odrazit nohou a sklouznout. Všechno na rukách, valí se dopředu proud lidí, mají namazáno. „Jen jeďte, tady se závod zdaleka nevyhrává“, běží mi hlavou. Prohodíme pár slov s kolegama bojovníkama a jsme nahoře. Fouká, padá sníh, brýle zalepené, no funím, ale dolu to na skluz jede hezky. Občas si někdo ve sjezdu ustele. Potkáváme se v protisměru s borcema, co už jsou za půlkou a míří k cíli. Stopy jsou široké, rozbité, nohy v nich lítají, připadám si jak ti bobisté v tom korytě, ze strany na stranu. 15.km a občerstvovačka, zhruba třetina závodu, nenechávám nic náhodě, důkladně a volněji procházím celou občerstvovací stanici, v hlavě mi zní doporučení před startem – nezapomeňte občerstvovat, závod je dlouhý. Nechci, aby mě přepadl „hlaďák“. Jak říká přeceda, to je hned, ani o něm nevíš. Je to nepříjemné, protože lyže nedrží, nejde se odrazit, nejde ulevit rukám, žádná radost z jízdy. Ale jsme bojovníci, nejsem sám, kdo se s tím pere. Sjíždíme na Jizerku, kde nás vítá sluníčko a občerstvení. Jsme skoro v půlce, ale jde to hůř a hůř, síly ubývají. J50_MB_1269Hlavou mi běží Pájovo –“půlka, už budeš odčítat“. No nevím, jestli je to to pravé, ale nevzdám to, jede se dál. Sluníčko nás trochu nabíjí, ale na 25.km, přesně v půlce, zalézá, začínáme zase stoupat a vítr přidává. Ta cesta je opět beze stop a jako by si dal někdo práci a vše udusal a umetl. Klouže to, padá se běžně i na rovině, moc optimismu mezi závodníky není, prý to už takhle těžké dlouho nebylo. Vítá nás občerstvovačka, kde dostáváme doporučení posilnit se – čeká vás výstup na Smědavu. A měli pravdu, kopec jedno velké mýdlo, klouže, lámou se hůlky. Leze se stromečkem, lidé to zouvají a jdou pěšky. Hlavou mi probleskne vzpomínka na zastávku v KFC po cestě domů a mažu nahoru. Pereme se s tím a nakonec se vyšplháme nahoru. Nahoře zase fouká a seká zmrzlá voda do tváří a zoceluje nás. Cedule 35.km mi dává trochu krev do žil, sjíždíme a začínám předjíždět závodníky s nižšími čísly. Rovinaté úseky dávám soupaž a lyže jedou. Míjím nevidomé účastníky s doprovodem. Mají můj obrovský obdiv a smekám před nimi. Klesáme, 39.km Hřebínek, občerstvujeme naposled. Čeká nás poslední stoupání a pak dolů do cíle. Už míjím i čísla začínající 3, to mě baví a sbírám poslední síly. Lyže drží a tělo poslouchá. Cedule 45.km, v hlavě naskakuje – polovina Vasáku.., no jestli to bude takhle umydlené.. Ale jak říká Bulísek – je to o hlavě. Točíme doprava a pořadatel křičí: „už jen 2 km“, no nějak mi to číselně nevychází, ale nepřemýšlím a soupaží z posledních sil chvátám do cíle. Slyším hlasité dění ze stadionu a vidina cíle mi dodává sílu. Sníh je těžký a moc nejede, ale už to nevnímám a jen píchám do cíle. Vyjíždím z lesa a na konci louky vidím bránu a cíl. „Tak takhle to vypadá, ten finiš“ mi běží hlavou, po stranách u zábran postávají diváci a ženou každého do cíle. Atmosféra je úžasná, cítím, jak mě tam každým povzbuzováním tlačí. Projíždím bránou, na konci dostávám na krk krásnou medaili. Je zasloužená, bylo to těžké. Jsem rád, že to mám ve zdraví za sebou.

IMG-20190211-WA0011Procházím cílovým koridorem a na konci už na mě mává převlečený Chochy. Má to za sebou, taky konstatuje, jak to bylo těžké. Dozvídám se, že Láďa Beňo to dal za 3:33!!!!! Je to borec, jel na hladkých s dobrou mázou. Je to zkušenost na příště. Asi radši hladké a přemazávat, než tohle. Byla to dřina, ale nelitujeme toho.

Kompletní výsledky zde.

Jdu pro pytel s věcmi, převléct a občerstvit. Je to závod s neskutečným zázemím. Všechno funguje, obrovská poklona pořadatelům a celému organizačnímu týmu za vše. Je to na profesionální úrovni. Pokud budu zdráv, rád pojedu příští rok hájit barvy RESOLUTION znovu.

Petr Mrskoš

Běžecký lyžařský areál Vodník

13.1.2019

Zimní příprava je v plném proudu a náš tým společně s lidmi z plaveckého kurzu, využil upravené trasy a optimálního počasí na Vodníku k pilování bruslařské techniky pod vedením zkušeného instruktora Martina Kukačky, zakladatele lyžařské školy s Lukášem Bauerem.

IMG-20190114-WA0022aK překvapení všech byl začátek veden na asfaltu a v teniskách. Cvičení, podotýkám bez běžek, navodilo velmi dobrou atmosféru a ukázalo, že z nás baletky nebudou.

Nácvik stability, přenášení váhy z jedné nohy na druhou, práce s rukama, nám ukázalo pravou tvář lyžování.

Úvodní část skončila a všichni natěšeni sahali po běžkách a hurá na sníh…..

Malé rozjetí, nové instrukce a hurá k běžkování :-)

Čekalo nás poměrně dost cvičení, všechna bez holí, směrována k pokud možno dokonalému zvládnutí odrazu, polohy těla a pohybu nohou.

Myslím, že jsme se s tím popasovali dobře, každý si odnesl spoustu poznatků, ale i zážitků a zbývá jen poděkovat Martinovi za výborné vedení celého nácviku techniky.

 

Vánoční přání od RT plavání :-)

Kolaz

Všem přejeme krásné vánoční svátky,
užijte si je, odpočiňte si
a do nového roku odhodlání,
zdraví a energii pro nové výzvy.

 

Očima Vítka Jindrleho:

„čtvrtek 13. prosince 2018

Plavecká sezóna

Na začátku podzimu jsem se poohlížel po nějaké aktivitě, která by mi šla líp než běhání. Tedy ne, že bych běhal nerad, mě to baví. Ale moje achilovky evidentně mají na běh úplně jiný názor než já. Shodou okolností jsem v září chtěl přihlásit Lukáše na plávání do Krumlova. A dopadlo to tak, jak se dalo čekat – chodím tam jen já.
Jenže hoďka a půl týdně – to je mi málo. Šťastnou shodou okolností jsem se dozvěděl, že RESOLUTION TEAM, což jsou nějaký příšerný namakanci z Budějc, co dělají triatlony a bůhví co ještě, pořádá veřejné tréninky. Dokonce podle mých původních informací, mi měli za účast na tréninku platit. To druhé se úplně nepotvrdilo, ale jinak je to paráda.
Plave se od božího rána, takže vstávám před pátou, abych s úplně vyprázdněnou hlavou mohl skočit v čest do bazénu a plavat jak o život. Ta hlava bývá prázdná doopravdy – trenér erste klasse Sláva vydá jednoduchý pokyn, dejme tomu: „Dejte tam vosumkrát padesát metrů kraul!„, což já si přeberu asi takto – skoč do vody, nasaď brejle a někoho se zeptej, co máš dělat. Pak dám dva bazény a od té chvíle se s nadějí v hlase ptám ostatních: „Už? Už jsme to dali?„. Standardní odpověď je: „Nekecej a plav.
Ale brzký ranní čas nedopadá jen na mou intelektuální soustavu. Zažili jsme i scénku, kdy si nejmenovaný plavec pracně nasadil plácačky, to jsou takové plastové ploutve na ruce, co se strašně blbě nandavaj a pevně fixujou prsty. Když si je vítězoslavně natáhl a chtěl začít plavat, zjisti, že by bylo dobré, nejprve nasadit brýle…
Tak takhle si v budějckém bazénu žijeme.“ Celý a originál článek na kachnakajak.blogspot.com.

Chtěl jsem hlavně přežít. Triatlonista Steinbauer o zážitcích z Havaje

Přečtěte si reportáž s Janem Steinbauerem z mistrovství světa v terénním triatlonu Xterra 2018, který vyšel na sport.idnes.cz

Beze jména

 

XTERRA World Championship 2018 Hawai

Veliká GRATULACE!!!!!!!!

44992551_2040300026036542_2273542449966088192_n

Na mistrovství světa v terénním triatlonu XTERRA, které se jelo na havajském ostrově Maui, odvedl Jan Steinbauer vynikající práci!!!

I přes opravdu extrémní obtížnost tohoto závodu (veliké vlny, mazlavé bahno, vedro..), a technické problémy s prasklým sedlem (posledních 5km bike course absolvoval Honza úplně bez sedla, které upadlo), se mu podařilo vybojovat 184. místo z celkového počtu 698 závodníků!

Velký respekt!!

Sláva a čest! 💪💪💪

Celkové výsledky zde.

Xterra World Championship 2018 se blíží!

Mistrovství světa na Hawaii v teréním triatlonu XTERRA 2018 již klepe na dveře!

Honza Steinbauer se kvalifikoval v těžkém závodě XTERRA PRACHATICE 2018 a jede nás, sám sebe i Českou Republiku reprezentovat na havajský ostrov  Kapalua! Držíme palce!

20180715_112558

 

Poplav s námi – říjen 2018

 

poplav s námi říjen 2018