Sen se stal skutečností!!! Czechman 2017

pozn.redakce: Petr Mrskoš je pořádný kus chlapa – 192cm a 122kg živé váhy :). Tvrdě a poctivě se připravoval na zdolání těžkého triatlonu na 1/2 ironmanských tratích – 1,9km plavání + 90km cyklistika + 21,2km běh. Pojďte se s námi podívat na jeho příběh..

dd

Sen se stal skutečností!!!

V pátek 2.6.2017 vyrážím jako nový člen RESOLUTION TEAMu společně s Jirkou Karvánkem na svůj první závod v triatlonu. Ano, je to vysněný Czechman v krásné krajině u Lázní Bohdaneč. Abych vůbec věděl co mě čeká, byl jsem součástí  týmu jako doprovod  27.5.207 na Linztriathlonu.

Naštěstí jsme nebyli na závodě sami, společně přijel závodit ve štafetě další člen teamu Slávek Ryšlavý. Aby to nebylo málo, tak další cenné rady jsme čerpali na místě také od dalších spolubojovníků – David Houska, Pavel Lácha, Radek Uhlíř a Liduška Radová.

V pátek večer vyzvedáváme v místě startu startovní set a „už není cesty zpět“. Uff, přichází uvědomění si celé skutečnosti a jako jediného z celého týmu RESOLUTION mě čeká premiéra a křest. Pořád mám v hlavě – nesmíš je zklamat a musíš to dokončit, nehledě na vedro, žádné zkušenosti, prostě tímto odvětvím sportu naprosto nepolíbený.  Jedeme se ubytovat a připravit se na zítřek.

IMG-20170602-WA0011

Je to tady!!! Probouzím se ráno po nevelkém spánku na pokoji společně s Davidem, neskutečným sportovcem a kliďasem. Jeho rady a zkušenosti mě trochu uklidňují. Pořád ale mám obavy jak to dopadne. Po malé snídani – žaludek nic nebere, jedeme na místo startu. Na místě mi dochází, že právě v den svých 50. narozenin si budu „užívat“ takový závod. Ukládáme věci do depa a v 11:10 po rozpravě na mě všechno doléhá – zodpovědnost, obavy, kolik jsem tomu věnoval………   Šílené pocity, do toho aktuální horko, no byl jsem rozsekanej a naměkko. Pavel mi svým klidným hlasem dodává odvahu a kuráž – dej to na pohodu, bude to dneska bolet, ale ty to dáš!!!  Bereme neopreny a jdeme se rozplavat, jde to dobře, radši šetřím síly ny závod. S Jirkou se uklízíme do zadních řad startujících.

DSC_0988 DSC_0989

12:00 – start. Necháváme odplavat borce, lehám si na vodu a hlava přepíná do svého „programu“. Plave se mi dobře, místa je dost, jen u první levotočivé bójky „umravňuji“ pravou rukou borce vedle mne, který už chvilku zlobí. Po 44:13min. lezu z vody, klopýtám, motá se mi hlava, ale přešťasten, že jsem to dal. Plavání byla moje noční můra a do loňského roku jako neplavce obrovská překážka.

DSC_0828

Beru z věšáku věci a honem převlíkat. Obava nováčka – mám všechno, zapnutá helma, nenaskakovat….. Míjím v depu rozhodčího a raději se ho ptám: „Prosím vás, mám všechno v pořádku“? „Jo máte“. Tak vyrážím na kolo. První kilometry jedeme stejně s Jirkou, pak mi mizí z dohledu. Jedu si svoje, v hlavě mám Slávkovo – pravidelně něco jez a pij. V hlavě mi pořád běží – musíš to dokončit. Tak to dělám, obrovská motivační podpora přichází od kamarádů z týmu (Petr H., Honza B., Standa), kteří nás přijeli podpořit. V druhém okruhu začínají záda, beru preventivně brufen a najednou v dáli depo a kolo končí.

DSC_00642

Přichází to nejhorší – běh. Při kole jsem pár závodníků i předjel, při běhu mě předbíhají všichni!!!!!! První kolo mám křeče ve stehnech, v druhém mě tahají lýtka. Připadám si chvílema, že jsem zchromnul. Na trase potkávám už odjíždějícího Davida, ale ledovým klidem mě povzbuzuje: „Jdi si podle sebe, to dáš“!  Střídám chůzi s drobným během. Je to děsivé. Myslím na našeho bílého Keňana (Petra Ch.), co by s tím dělal on….nováčkovská daň, ale pořád mám optimismus a odhodlání dokončit. Celý závod absolvuji bez hodinek a tak nemám pojem o čase, jen tipuji dle klonícího se slunce, že bude za chvíli konec. Na 19.kilometru mi borec proti hlásí: “To už dáme, máme ještě 28 minut do limitu“. Zapíná hlava a dochází mi, že můj cíl – DOKONČIT se snad stane skutečností. Na 20.km proti mně letí Alice a huláká celá šílená, že to musím dát. Před cílovou rovinou, asi 400m, čeká Pavel  a s ledovým klidem – „Peťo to už dáš a v limitu, si borec“ mě neskutečně uklidňuje a já si uvědomuji, že se to opravdu povede. V dáli už vidím vysněný koberec a vedle sebe mám Jirku, už dávno v cíli a také křičí – dáš to!!!!!! Nakonec  ten koberec nastartuje všechny smysly a já probíhám za 7:21:25 cílem. Padám jak podťatej, ale neskutečně šťastnej, že můj cíl dokončit a v limitu se stal skutečností a já už se můžu mezi kolegy v týmu cítit jako právoplatný člen, který to dal.

IMG-20170603-WA0026

Tímto chci celému RESOLUTION týmu poděkovat za podporu a cenné rady jak v tréninku, tak v závodě. Hoši, děkuji za vše.

Kompletní výsledky zde.