Jizerská padesátka 2018

18.2.2018

Po vzoru mých kamarádů z týmu, Přecedy, Standy a Džima, kteří se historii RT jako první zúčastnili ski maratonu volnou technikou, jsem se i já přihlásil na závod v běhu na lyžích a to klasickou technikou, na Jizerskou padesátku. Podotýkám, že už při vypisování přihlášky se mi vléval adrenalin do žil. Mám před tímto závodem velký respekt. Učinil jsem to i proto, že přesně před rokem kdy se jela Jizerská padesátka, jsem ležel po těžké operaci  stehenní kosti v nemocnici na Bulovce a z nemocničního lůžka jsem tento krásný závod závistivě sledoval v televizi a s černými myšlenkami v hlavě, že tyto aktivity jsou pro mne hodně vzdálené a asi nedosažitelné.

V sobotu ráno  jsme měli sraz u Pavla Láchů s Láďou Beňo a ještě s Adamem Divišem, kterého jsem moc rád poznal. Nasedli jsme a vyrazili směr Liberec. Po příjezdu jsme si došli pro startovní čísla a dali obídek. Liberec je krásné město a všichni místní tím závodem žijou, což přidává na ještě lepší atmosféře. Večer byl na náměstí  koncert  skupiny Tata Boys, tak jsme si dali i kulturní vložku se svařáčkem. Večer proběhlo namazání lyží, za co klukům strašně moc děkuji, namazali opravdu výborně.

IMG-20180219-WA0009

V neděli ráno do busu a směr Bedřichov, podotýkám že připravenost a profesionalita organizátorů je perfektní.

Před startem opět všechno v pohodě, i řazení závodníků do vln, kterého jsem se bál asi nejvíce.

Start, nejdříve eliťáci a potom po pěťi minutách vlna za vlnou a já v té poslední osmé. A už ze mne spadla všechna nervozita a těšil jsem se až vyběhnu. Výstřel a jde se na to, prvních deset km do mírného kopce pak do třicátého krásný terén který se lehce vlnil. Jelo se mi komfortně, lyže skvěle připravený akorát mi bralo hodně sil se prodírat přes všechny ty přede mnou a přebíhat z jedné stopy do druhé, abych si jel svoje a vyjel si lepší vlnu na příští rok. Na třicátém obávaný kopec Smědava, který  (nechci machrovat) jsem vyběhl v pohodě a pak začalo mírné klesání a dlouhé rovinky až do cíle. Pět km za Smědavou se začala dostavovat únava, křeče a stopy byly v hodně špatném stavu, místy vůbec. Asi tak na čtyřicátém  jsem při takovém brutálním sjezdu hodil neskutečnýho tygra, nic se mi nestalo, ale země se třásla. Díky pádu a sněhu, který jsem měl všude jsem se docela probral a do cíle jsem jel docela v pohodě.

IMG-20180219-WA0007

Tak můj první závod na běžkách hodnotím velice kladně a hlavně bych chtěl pochválit pořadatele a všechny ty lidičky na občerstvovačkách, který byli úžasní. Příští rok se určitě rád zúčastním.

Celkové výsledky zde.

P. Chochy