Hällstattersee Schwimm Marathon aneb jak plavou borci

Triatlonovou sezonu máme v plném proudu a mnohým triatletům našeptává či snad i diktuje dny, které se v jejich životech ponesou v závodním duchu. Datum 4. 8. 2018 mám v diáři červeně zvýrazněn již s půlročním předstihem. Stránka v mém diáři nesoucí tento datum je již značně zašedlá a zohýbaná četností otáčení. Snadno lze usoudit, že tento den je pro mne něčím opravdu významným, poněvadž v dolním rohu stránky se nenápadně krčí nápis – Hällstattersee Schwimm Marathon – 10km.

Opět se mi dostává té cti sepsat své myšlenky, zážitky ze závodního dne a zpestřit RT stránky, které už tak překypují články nesoucí dechberoucí příběhy. Pokusím se Vám tedy nastínit nejdůležitější momenty, které se vepsaly do mé paměti a ani po několika dnech neztratily na intenzitě. Článek také obohatím o cenné rady od těch největších borců.

IMG-002201Plavecké výzvě jedeme vstříc ve hvězdném složení Petr Houska, Jan Steinbauer, Květoslav Ryšlavý, Petr Chochole a mé maličkosti (Klára Filipová) již v pátek 3. 8. 2018. Poklidnou cestu autem prokládáme několika zastávkami na kávu, probíráme válečnou taktiku a v závěru se i dozvídáme několik faktů o stravě pravého borce. Naši borci doporučují zařadit 24 hodin před plaveckým závodem zelnou polévku a kapustové karbanátky. Odkazují se na literaturu učebnic fyziky a chemie – konkrétně kapitoly o fyzikálních zákonech a chovaní plynů v kapalině.

IMG-002291Do Obertraunu dorážíme kolem 6 hodiny odpolední a poprvé hledíme tváří v tvář Halštatskému jezeru. Vidím poklidnou hladinu, o kterou se opírají poslední paprsky letního západu slunce. Sem tam se malé, nevinné vlnky přelijí přes svůj vrchol a našeptávají mému plaveckému srdci, jak asi bude probíhat zítřejší den. Šumění vln ukolébává mé smysly a průzračně čirá voda se stává pastvou pro mé oči.

Následuje registrace a první seznámení s vodou. Teplotu vody shledávám vhodnou pro letní radovánky, ale pro sportovní výkony ji klasifikuji za příliš vysokou. (22 °C). Po příjemném osvěžení ve vodě usedáme na terasu útulné kavárny, která nabízí výhled na cílovou bránu a bóje, které protínají hladinu a mizí kdesi v dáli. Plnými doušky si vychutnáváme nejen tento pohled, ale i chuť kávy. Neboť „nejlepší sport je káva a dort“ a RT si je plně vědom pozitivních účinků kávy na lidský organismus a proto ji považuje za hlavní složku suplementačního plánu.

Sedáme do auta a podél pobřeží míříme až k našemu hotelu, který leží poblíž startu. Večer ještě proběhne rozbor techniky na zítřejší den při sledování plaveckých závodů v televizi. Náš plavecký guru Sláva nám dává poslední cenné rady a ukončuje den slovy: „ Jsme borci, to dáme!“

Ráno nás budí ohlušující rány kostelního zvonu. Leknutím málem skáču šipku z horní palandy v domnění, že zazněl startovní výstřel. Snídani mistrů zahajujeme jak jinak než kávou a přesun hvězdného teamu na start se ujímá borec řidičského umění Petr Houska. Charakteristická vlastnost tohoto borce tkví v časném rozpoznání vysoce stresové atmosféry našeho teamu. Bleskově vyhodnocuje situaci jako kritickou a dvěma úmyslnými řidičskými manévry na okamžik opouští cestu ke startu. (Bloudíme). Úspěšně tak odpoutává naši pozornost a hladina stresového hormonu v našich žilách opět klesá a dosahuje normálních hodnot a my míříme na start- prostě borec.

Pomalu se oblékáme do neoprenů a správně umisťujeme čip, abychom předešli případným odřeninám. Naposledy olizujeme sklíčka brýlí a vztekle usazujeme neposlušné plavecké čepičky, jako bychom to dělali poprvé.

IMG-002317Několik minut před námi vyrážejí vstříc 10 km výzvě profíci a vzápětí protínáme hladinu i my a dalších 150 plavců. Startovní tempo není úměrné délce trati a někteří plavci se nechávají unést proudem adrenalinu. Já si však zanechávám klidnou hlavu a pokorně kladu ruce na rozbouřenou hladinu. Na 10 km trati jsou umístěny 3 občerstvovací stanice, které jsou zároveň i kontrolními body umístěnými od sebe přibližně 2,5 km. K nabídce byly gely, oříšky, sušenky a ovoce a pití. Já jsem vždy sáhla po sladké kole a v polovině trati jsem poobědvala ½ banánu. Ze třetího kontrolního bodu už vidím v dáli cílovou bránu a mé hodinky ukazují plavecký čas 2 hodiny a 11 minut. Nyní už vím, že můj cíl, doplavat do 3 hodin, je reálný. Slyším také číst pořadatele mé jméno a to mě nabíjí do posledních 2 km. Přecházím z poklidného tempa a navyšuji kadenci záběrů na maximum s cílem odečíst od 3 hodin ještě několik minut.

Je to tady! Proplouvám cílovou branou v čase 02:51:54 s. Opět slyším své jméno z reproduktorů. Neskutečný. V tu chvíli nemám ponětí, v jakém čase jsem doplavala, kolik lidí je přede mnou nebo za mnou. Cítím jen chuť vítězství sama nad sebou, a že chutná skvěle.

Po pár minutách se potkávám v cíli i s teamovými kolegy v pořadí Petr H., Honza a Sláva. Sdělujeme si své pocity a dojmy, když najednou celý cílový prostor utichá. Všechny pohledy nevěřícně směřují na rozbouřenou hladinu. Někteří dokonce v panice berou nohy na ramena a utíkají na vyvýšená místa. Nás to ale zanechává klidné, jelikož víme, že jen Chochy roztočil svá pověstná kladiva a finišuje do cíle.

Ze závodu si odnáším především výhru sama nad sebou, úžasné zážitky prožité s těmi nejlepšími borci, ale i 3. místo v ženách a 2. v juniorech.

Tímto bych také chtěla poděkovat celému RT za možnost být v tak skvělém a borci nadupaném týmu už téměř celý rok.

Klára

Celkové výsledky zde.