VASALOPPET 2019

Tak nevím, jestli najdu dost slov a výrazů, abych vše popsal, ale jdeme na to.

IMG-20190228-WA0007Je středa 27.2.2019 a s Chochym odjíždíme do Prahy. Jede s námi Karel Růžička, který zprostředkovává zájezdy na dlouhé běhy. Ještě po cestě nabíráme 2 účastníky, Láďu a Rosťu. V Praze se k nám ještě přidává Kačka, velká sympatizantka našeho týmu a velká lyžařka. Vše přendaváme do autobusu a v 11hodin vyrážíme směr Ústí, kde ještě přistupují 3 borci a pak už směr přístav Rostock, kde jsme v 21h. Naloďujeme se a v 22:30 odrážíme trajektem do Trelleborgu do Švédska. Zaleháváme do spacáků, abychom se z toho autobusu srovnali. Sotva jsme ulehli a už jsou 4:00 a zase čilý ruch, všechno vstává, zabalit a připravit se na další cestu. Vylézáme z lodi, autobus už vyjíždí, tak hned nasedáme a začínáme polykat další kilometry. Venku 3 stupně, po sněhu ani památky, sluníčko krásně svítí. V 15h konečně dorážíme do campu v Malungu. Ubytování je v 4 lůžkové chatce se sociálem a kuchyňkou. Chochy vyráží do stopy, já s Rosťou jdu nakoupit a v kuchyňce připravuji večeři. Den byl dlouhý a jsme rádi, že je večer. Chochy popíjí pivo a rum Republica.

IMG-20190305-WA0010Probouzíme se do krásného slunečného rána, ne tak Chochy, je rozmrzelý. V noci jsme s Rosťou prý spali nahlas, zkoušel jít spát do koupelny, ale vrátil se po 40 minutách, pak bral prášek a stejně byl vzhůru. Má lehké spaní. Po snídani odjíždíme na stadion, kde bude v neděli start závodu. Vyzvedáváme si startovní čísla a jdeme si sklouznout přímo na stadion a trasu, kde už je vedle sebe připravených 54 stop, které se postupně zužují na 6. Je krásné počasí, sluníčko +1 stupeň. V 16h se vracíme zpět do kempu. Pořád je předpověď, že v neděli bude padat čerstvý sníh, což není dobré. Dnes večer máme od Chochyho povinně s Rosťou použít spray na chrápání, nebo……. Je mi ho chudáka líto, vím, že je to asi nepříjemné, ale slibujeme, že se budeme v noci snažit být jako myšky.

Ráno se probouzíme a Chochy se usmívá, asi jsme byli tišší. Potvrzuje mi to – „dneska jsi byl šikovnej, byl jsi jako pěnkavička“. Dopoledne se jdeme lehce projet na místní stadion, pak v Lidlu dokupujeme nezbytné potraviny na večeři a jdeme připravovat lyže. Je nás tu 50 a těch variant, jak namazat, je mezi lidmi tolik, že dáváme na rady Ládíka Beňo, zprostředkovává nám je dle místních podmínek přes telefon. Uvidíme ráno, už to necháváme být.

IMG-20190305-WA00132:50h budíček, snažíme se do sebe něco dostat. Dobalujeme všechny věci a začínáme vše odnášet k autobusu. Jaké je naše překvapení, autobus má otevřený motor a řidiči pobíhají okolo něj. Ušel vzduch a nejde nastartovat. Co teď? Ve společenské kuchyňce se honem řeší, co dál. Místní linka odjela z města 4:05h. Někdo chce jít na stopa, obvolává se kde co, taxi není žádný, někdo jde na silnici zkusit zastavit nějaký náklaďák a zkusit dofoukat vzduch, ostatní zůstávají. Chochy s Kačkou jdou s lyžemi do města, já zůstávám. Mají štěstí na stopa a jsou na startu včas a ukládají si lyže do 9. vlny. Přijíždí traktor, nedaří se, pak přivezou kompresor, zkouší se kde co, až před 7. hodinou motor naskočí. Hurá, jako mravenečci vše nosíme do autobusu a vyrážíme na start. Je to asi hodina cesty. Cesta je poměrně volná, všichni už tam většinou jsou. Po cestě nabíráme zbytek lidí, co se pokoušeli dostat se tam nějak sami. Konečně vjíždíme před 8. na parkoviště u startu. Teď najít v autobuse, kam co kdo dal…. Ještě že jsem večer ty lyže komplet namazal, původně jsme chtěli poslední vrstvy udělat ráno před startem dle podmínek 🙏. Jdeme každý ke své vstupní bráně, kam patříme, a doufáme, že to stihneme. Jen tak tak, ale lepší místa už jsou zabrána. Stejně moje poslední 10. vlna je beze stop, tak se vzadu nijak nerozpakuji a čekám na chvostu. Pořád padá sníh, je -2, fouká, ale pocitově větší zima. Dav se začíná hýbat, asi je odstartováno. Není kam spěchat, stejně se pod kopcem po 1.km čeká. Jsme před silnicí pod kopcem. Lezou tam přes sebe jak mravenci. Ohlížím se za sebe a počítám tak 6 řad a konec. No to to pěkně začíná, téměř z posledního místa. Ale co, taky jsme ještě mohli pořád sedět na té kuchyňce v kempu. Nedá se nic dělat, budeme bojovat. Snažím se uchránit hůlky, je jich po zemi ulámaných neskutečně….  Nakonec volím levou stranu, zdá se rychlejší, ale je to jen optický klam. Musím si tu frontu vystát a pomalu se stromečkem hrabeme nahoru. Původních 54 stop se nahoře zužuje na 6.  Zlobí mě nějaká paní, taky to bude Seveřanka podle hatmatilky, už mi 2x padla pod lyže a pořád mi něco brebentí. No co s ní, nechávám ji tam plácat, snad dá pokoj.  Za chvilku jsme nahoře, nejsem poslední a jdu se prát o výsledek. Lyže jedou, je to měkčí, stop pomálu, ale po 15.000 lyžařů se nedivím. Ty cedule, co hlásí postupně 87 km do cíle a každý km, jsou trochu deprese, ale přestávám je vnímat. Těším se na bufet, to je základ úspěchu. Než se naději, je tu. Zatím jen vodu a pryč. Pořád padá sníh a velký vítr, všichni se snaží nějak schovat, předjíždění stojí moc sil, jsme na začátku. Taky bych se rád schoval, ale jsou všichni velikostně malí. Tu za mě přiskočí nějaký Čech a jen slyším “safra, tady je to jak za vraty“. Ale proč ne, když můžu, tak pomůžu. Je to měkké, bořím se, ale jedu dál. Kolem nás jezdí na skútrech a pokřikují „heja heja“. Než se naději, další bufet. Teplý ionťák mně dělá dobře a teplý bujon mě doslova pohladí. Nakonec ochutnám tu borůvkovou polívku a jedu dál. Visí nad námi pořád časové kontroly a toho, kdo to nestihne, odstavují do sběrných autobusů. Je to tvrdé, ale hlava velí dál a dál. Je tady milník, 45. km, začínáme odčítat druhou půlku. Už je to veselejší, ale začíná mě tahat tříslo. Musím vzít Brufen, po chvíli to trochu povolí. Všichni už toho mají plné zuby a díky únavě to ve sjezdech víc a víc padá. Taky dávám pozor a snažím se neriskovat.

IMG-20190305-WA0016Ještě je do cíle daleko. Ale blíží se tma, to je horší. Od 20. km jedeme po tmě. Ve  2 stopách za sebou dlouhý had běžkařů. Nikdo nepředjíždí a trpělivě za sebou taháme nohy. Poslední bufet a do cíle 9km. Dávám si poprvé sladkou kávu a trasa začíná být lehce osvětlená. Podle profilu se to svažuje. Vybírám si krajní stopu, beru těma prackama hůlky a soupaží to rozhýbávám. Hůlky sténají, ale drží. Začínám zpátky předjíždět a ukazuju jim RESO záda. Je to krásný, lepší než být na bedně. Už ten sníh je hodně měkký, ale cíl už je slyšet. Teď přichází ty krátké hrby na trati, které nás stojí poslední zbytky sil. Jsme už v místním parčíku, tak jak ho známe ze závodu z televize. Sice jsem tu už po tmě, ale ta atmosféra je právě ještě větší a silnější. Poslední levá a vysněná rovina a cílová brána. Další sen se stal skutečností. Je to něco nepředstavitelného. Silný zážitek, přál bych to každému. Je to stejné, jako když běžíš po tom červeném koberci do cíle IM 💪💪💪. No jsou tu slzy, ale nikdo se za ně nestydí, udělali jsme pro to každý, co mohl. Hodně jich bylo zastaveno v časovém limitu a přijeli autobusem. Krásný 95. ročník.

Chochy už je vysprchovaný, po jídle a spokojený. Jelo se mu celkem dobře, krize na něj padla mezi 50. – 70. km. Na 50.km má pád, překřížili mu cestu a už nemá kam uhnout. Oklepe se a jede dál, na cca 40.km mu borec přišlápne hůlku a snahou vytrhnout ji zpět si pochroumává palec u levé ruky. Bolí to jako čert, ale v závodní euforii jede dál. Pak se už taky blíží k cíli a veškerá bolest šla stranou. Kačka přijela 10minut před ním. Jsou to sporťáci a veliká poklona před jejím výkonem. Celkem nedojelo cca 2.000 závodníků. Byli jsme mezi těmi šťastnými, kteří závod dokončili a užili si ho!!!

IMG-20190301-WA0002Pozávodní zázemí je neskutečné, vše funguje, lyže, sprchy, jídlo, zázemí…. Vše na profesionální úrovni. Jsme všichni ve zdraví zpět a ve 21:30 vyjíždíme autobusem, tentokrát ze Švédska přes Dánsko domu. V pondělí ve 21h jsme v Praze.

Shodujeme se, že to byl krásný sportovní zážitek, poznali jsme tam spoustu lidí, kteří jsou nejenom pro tento sport zapálení, ale v krásném věku nad 60 let dokáží závod zajet za 7 hodin. Jsou neskuteční a mají naší obrovskou úctu a respekt.

Tímto se dostáváme v naší „sportovní“ kariéře kousek dál, plníme si své sny a dostáváme RESOLUTION zase o kousek dál. Děkujeme všem za podporu a jsme rádi, že můžeme být součástí tak skvělé party jako je RESOLUTION TEAM.

Celkové výsledky zde.

Petr Mrskoš