Ötzi Alpin Marathon 2019

27.4.2019 se RESOLUTION TEAM vydal zabojovat a porovnat síly na jeden z velice těžkých extrémních triatlonových závodů v Itálii Ötzi Alpin Marathon. Tento závod je náročný především tím, že závodníci musejí zdolat, ve všech třech disciplínách, veliké převýšení a až na jeden sjezd na kole se jde stále strmě vzhůru.

Bike 25,5km ~ převýšení 1673m
Run 10,5km ~ převýšení 495m
Skialp 6,7km ~ převýšení 1201m

Start v 554m.n.m.
Cíl 3212m.n.m.
Celkové převýšení 3369m

A jak celý závod viděl Petr Mrskoš:

Když jsem si myslel, že mě už nic nepřekvapí, tak jsem se opět mýlil. To co jsem s kamarády prožil, mě opět dostalo……

IMG-20190426-WA0024Ve čtvrtek 25.4. ráno vyjíždíme s Chochym, Klárkou a Martinem Hnízdilem do Itálie na závod. Společně v druhém autě jede Přeceda, Bulísek, Džim, Honza Vazač a Honza Zeman.  Odpoledne za námi doráží Stein s Ilčou a Standa s Doktorem. V Itálii se zdravíme s Davidem Houskou a  Martinem Kosobudem. Ubytováváme se v pěkném penzionu. Odpoledne jedeme všichni  vyzkoušet s Davidem lyže. Stojím na skialpech poprvé, David dává cenné rady. Počasí nic moc, ale nám to nevadí.

V pátek se jedeme s Chochym a Martinem protočit na kole, ostatní jdou na skialpy. Odpoledne vyzvedáváme startovní sety a jdeme zabalit a připravit vše na sobotní závod. Nezbytnou součástí jsou kafíčka a návštěvy kaváren.

Sobota, 6hodin, vstáváme. Vydatná snídaně, věci převézt na start, odevzdat pytle pro příslušná depa a ještě je čas na kafíčko. Nervozita stoupá, my nováčci poprvé nevíme, co očekávat. Při pohledu na kopce před námi to nebude jednoduché.

20190428_1115419h START. Necelých 200 závodníků se dává do pohybu, jsou pryč. No nic, jedu si z posledního místa své tempo. Zařadím „večerníčka“ a točím si dle svého. Kopce, kopce, nic jiného. Když už si konečně myslím, že se to může trochu narovnat, tak opět nahoru. Když jsem na startu viděl ty šlachovité 60kg borce, už vím proč……  Za značkou 4km se to trochu narovná, i kousek z kopečku, ale vzápětí jen a jen nahoru. 1454m, místní restaurace a u ní první občerstvovačka. Beru vodu a zase nahoru. Následuje dlouhý sjezd. Dojíždějí mě první štafety, z kopce přímo letí. A znovu po asfaltce do prvního depa. Je za námi 25km a přezouvám na běh. No běh – v mém podání po těch kamenných stezkách a opět do kopce jak kamzík. Pak se to narovná kolem vodní nádrže a opět do kopce a stoupáme do druhého depa na skialpy. Po 10km běhu už toho mají nohy dost. V depu je přede mnou jeden závodník. Obouvám vše potřebné a registruji ve stojanech ještě jedny lyže. Asi toho, co jsem předjel na kole.

20190428_111231Nastupuji posledních 7 km na sjezdovku. Závodník přede mnou je asi v polovině prvního malého kopečku. Vydávám se za ním. Po chvilce je za námi a nastupujeme na první větší kopec. V hlavě mi zní Davidovo – „až tenhle zdoláte, máte nejhorší za sebou“. To jsem netušil, co mě čeká. Docházejí mě dva skialpinisti v reflexních vestách, asi organizátoři, sběrači. Jeden mi povídá něco o limitu, druhý jde za kolegou přede mnou. Něco mu vypráví a on mu pak odevzdává startovní číslo. I po mě chtějí číslo, říkám „v žádném případě, já tam vylezu“!!!! Tak ještě něco protestuje, pak se znovu ptá na moje číslo, říkám mu achtcig, jako 80 a odcházejí spolu nahoru. Já si pomalu lezu nahoru. Sjezdovka prázdná. Registruji po cestě kilometrovníky s 1 a 2 km. Pak už nic. David říkal, na skialpech jsou 4 občerstvovačky, ale to by už mohla být, no bohužel. Pak potkávám i borce, co sváží nosítka, nějaký materiál a na něm cedulky, kilometrovníky. 20190428_110353To už mi dochází, že asi nebude vše ok, při pohledu na hodinky jsem za limitem. Ale když už jsem tu, nevzdám to. Na 3km dle hodinek, začínám jíst první sníh. Cedule kudy nejsou žádné, jdu pořád po té největší sjezdovce. Přeceda říkal, zpátky se jede velkou lanovkou, tu mám po pravé ruce, tak se k ní musím nahoru dostat. S přibývajícími výškovými metry to jde hůř a hůř. Musím stavět, prodýchat, sníst něco sněhu a zase dál. IMG-20190427-WA0014Už vidím nahoře lanovku, ale je to k ní ještě kus cesty. Na 6km dle hodinek už to jde ztuha, 3000m výškových je znát. Fouká vítr a mrznou mi ruce. Poslední kilometr se táhne, je nejhorší, už to i podkluzuje, ale chata v dohledu mi dává sílu a najednou jsem nahoře. Cílová meta a vše ostatní je sbalené. Nevadí, jsem tu a odmačkávám na hodinkách konec. Sundavám lyže a jdu dovnitř. Je tu nějaká party, nevadí mi to, padám na sedačku a hrozně mě brní zmrzlé ruce. Pár lidí přiskočí a třou mi ruce, nějakou deku, bundy a starají se o mně. Přinesou mi vodu se solí a cukrem, tak se do mě dává třes. Lanovka dolu nejede, tak přijela rolba a s řidičem sjíždím dolů. Dole pod sjezdovkou čeká auto místních záchranářů, dávají mi věnec, asi pro posledního účastníka. Svážejí mě dolů, kde už díky Davidovi a všem ostaním se shledáváme a kamarádi jsou také šťastní, že jsem v pořádku. vysl otzi 2019

Celkové výsledky zde.

Závod byl pro mě opravdu těžký, ze startujících jsem byl nejtěžší, měl jsem nejtěžší kolo i lyže, ale bojovali jsme všichni a všechny to stálo síly. Jsem rád, že jsem členem tak skvělé party lidí, jako je RESO!!!!!!

Ještě jednou jim děkuji za starost o mě. Petr

IMG-20190426-WA0013