IRONMAN Klagenfurt 2019

Klagenfurt 2019 – bylo to peklo
(Petr Mrskoš)

IMG-20190708-WA0018Tak jako Chochy v r. 2015 jel sám Ironmana v Klagenfurtu, i já se vydávám zdolat tento těžký závod. Dokonce i v jeho týmovém oblečení, které jsem po něm zdědil.

Ve středu vše nakládám a vyrážím do místa dění. Ubytování ve stejném penzionu Hribering, asi 30km od místa závodu. Čtvrtek je relaxační u místního rybníka. Pátek hurá do EXPA pro registraci. Sobotu věnuji poslední kontrole kola, všech pomůcek pro závod a odpoledne vše uložit do depa. V 20h se snažím usnout, moc to nejde, ale nedá se nic dělat.

3:15h – budíček. Snažím se do sebe dostat ovesnou kaši a dochází mi, že už je to tady!!! Odjezd do místa závodu, v depu překontrolovat kolo, pytle a pomalu se šourám na plavání. Plave se bez neoprenu, moc mi to na optimismu nepřidává. Když jsem se v r. 2016 učil plavat, nenapadlo mě, že poplavu 4km bez neoprenu. IMG-20190708-WA0012Stojím v boxu nad 1:40 a najednou u mě technický director a ukazuje na nohy – nechal jsem si návleky na lýtka, neuvědomil jsem si to. Prý si to mám sundat, tak mu říkám – no problém při plavání a on zase sundat, tak mu znovu říkám, že mi to nevadí a on že sundat. Podívám se po ostatních a nikdo to nemá. Tak honem sundavám a dávám pod kalhoty….. Fouká vítr a všichni se klepou zimou. Pomalu se suneme v davu postupně k vodě. Rolling start je super, pouští 4 lidi po 5 sec. Nějak se mi do té vody nechce, bez neoprenu, mozek říká – bez jistoty, jen voda, žádný záchytný bod….. Ale co, jednou se to musí zlomit, proč ne dneska. Lehám si na vodu a začínám, plavu pomalu, stylem „hraboš“ se převaluju na vodě, snažím se nedělat chyby, nezávodit a bez problémů dokončit. Jde to dobře, voda je teplá, místa je dost, jen u bójek je trochu tlačenice, ale bez problémů. Ta první rovina 1500m je nekonečná, ale za chvíli točíme doleva a najednou jsme u kanálu. Přede mnou pořád plave malý šikmooký snědý plavec a pořád se mi plete. Je stejně rychlý, tak dávám pozor. Najednou se přede mnou víc vynořil z vody a jak jsem měl napřaženo, tak to chudák schytal do zad pravačkou v plném nápřahu. A najednou byl za mnou. Vylézáme z vody a já jsem už vyhrál!!!! Dal jsem to bez neoprenu!!!!

Běžím do depa pro kolo. Nazouvám tretry, dres a vyrážím. Začátek je dobrý, roztáčím nohy a snažím se něco sníst. Daří se mi i předjíždět. Na 54.km mě předjíždí Angličan a zařadí se přede mne. Po 100m stojí u kraje motorka a paní rozhodčí mě důrazně napomíná na vzdálenost, jako kdyby neviděla, že mě předjel, přeci nebudu brzdit. Občerstvovačky jsou časté, všeho dost. Jen beru vodu a jedu. Vracíme se k místu plavání, 90.km a jedeme na druhou stranu pro dalších 90km. Kolem jezera už čile běhají závodníci a nás čeká 90km a ty výživné kopce. Na 100.km vidím zataženou oblohu a blesky. Na 103.km to přišlo, asi „nahoře“ vylévali bazén… Není vidět, voda padá a padá, po cestě vrstva listí a malých větví, které vítr rve ze stromů, přes cestu potoky a potoky vody. To trvá asi 5km, docela výživné. Už jen prší, po 10km se to ještě jednou opakuje. Následný déšť mi už nevadí. V něčem je to ale dobré – jak mi natékaly nohy v tretrách, tak vodou povolily a ulevilo se mi. Asi na 130.km předjíždím Inda – je to asi vodník nebo cukrovkář. Na kole má 4 bidony a na řídítkách tu nádrž…. 140.km přichází kopce, řadím nejlehčí převod, ale musím ze sedla. Je to nahoru dolu, 160.km, je to za námi a pomalu začínáme klesat k cíli.

IMG-20190708-WA0023Slézám z kola a čeká mě běh. Začínám se šourat a 42km mít za sebou. Stehna nechtějí moc povolit, nedá se nic dělat, mají to všichni. Všechny, které jsem na kole předjel, mě na běhu předbíhají. Nedá se nic dělat, bojuju. Na 7.km občerstvovačka, dávám si pizzu. Doslova mě pohladí a dělá mi dobře. I Coca Cola chvíli funguje. Běží se 2 okruhy a je to nekonečné. Tělo už chce skončit, ale přemlouvám ho a bojuju. Už chodím, střídám to s během. Za chvíli přichází tma a místama je to úplně bez světel.

Napadá mě Chochyho – nejlepší je doběhnout v záři reflektorů. Ještě je to kus, ale nemyslet, nepočítat, jen se dostat do cíle. Najednou cedule 40.km, tak to už je v parku, to už je blízko. Lidé kolem fandí, povzbuzují, nejvíc už ti s medailemi co to mají za sebou. Blížím se na nábřeží jezera a po břehu, směrovka FINISH. Sbírám poslední síly a vbíhám do arény, vstříc davu a vysněnému koberci. Špalíry lidí tleskají, pískají, křičí, je to úžasný a zatáčím doprava na černý koberec s červeným IM. Je to to nejvíc!!!! Pro tenhle okamžik se to vyplatí dělat a trpět. Jsem v cílové bráně a na krk mi dávají medaili.

IMG-20190708-WA0001Tak zase další závod Ironman dokončen. Když jsem viděl ten počet lidí, které po cestě museli ošetřovat, kteří nedokončili, tak jsem rád, že to mám ve zdraví za sebou. Poznal jsem taky význam SLOW, CAUTION, DANGER.

Děkuji celému skvělému týmu RESO za podporu. Jsem rád, že mohu být součástí těchto skvělých lidí.

Petr