Moje cesta za snem

Moje cesta za snem
(Ondřej Paulát)

TOM_0986(1)Tento report bude trochu jiný. Nebudu zde popisovat pouze své dojmy ze závodu, ale svůj příběh až na start pomyslného triatlonového vrcholu. Je psaný pro všechny, pro tým, veřejnost, rodinu a taky pro všechny, které láká zkusit si splnit svůj sen. A budu chválit, protože toho není nikdy dost.

Jak to začalo? Myslím, že to byla pozvánka od starého kamaráda Vokyho na triatlonový hobby závod Betonový muž. Závod má tu výhodu, že mezi jednotlivými disciplínami je pauza, tak se dá vydechnout. Vzal jsem tam tehdy svoji budoucí manželku v rámci námluv. Již tehdy mohla vytušit, že to nebude mít jednoduchý 😊. Zahlédl jsem také videa z ironmenských závodu, a v hlavě mi běželo, jak tohle může normální člověk dát v kuse? Zaplavat si na Lipně z Nový Pece do Horní Plané, pak na kole do Prahy a tam si střihnout maraton? Některé doběhy mě fakt dostali, kde lidi berou takovou vůli, vytrvalost? Ale semínko již bylo zaseto…

Dostaly přednost jiný věci (rodina, barák, děti, práce), ale touha zkusit triatlon tam byla pořád. Přes svoji vzdálenou příbuznou Verču se dozvídám, že má doma triatlonistu (díky Verčo), který Ironmena zvládl. Nacházím odvahu a nesměle ťukám u dveří, věci se dávají do pohybu. Noční běhy s Radkem Láchou, při kterých padám doma vyčerpáním po 20km běhu, ale nasávám zkušenosti a rady pro triatlon. Kupuju silničku. První opravdový triatlon v rámci Jihočeského poháru triatlonu. Vstup do RESOLUTION TEAMu. Plavecké soustředění a tréninky s týmem (díky Slávkovi). Společné švihy. Poloviční Ironmen v Linzi. A pak oslava mých 40. narozenin. Koukám na dárkovou poukázku jak puk a dostávám strach – startovné na Moraviamana! (díky celému RESO týmu za postrčení)

TOM_1257A proč to všechno dělám? Proč trápit svoje tělo až na hranici vyčerpání? Člověk má čas si srovnat myšlenky při dlouhých trénincích. A to je asi i první část odpovědí na otázku. Radost z pohybu. Když běžíte v lese, vracíte se ke svému přirozenému pohybu, hlavu čistou a jedinou společnost dělá srna sledující váš běh. (když píšu tenhle report po závodě, tak každý pohyb je utrpení, ale to přejde 😊). Endorfiny a adrenalin z pohybu. To je další část odpovědi. Návykový koktejl chemie, který pokud nedostanu, měním se v nervózní šelmu zavřenou v kleci, hledající únik. Vystoupení z každodenní rutiny práce, děti, spánek. Snaha překonávat překážky. Radost, když překonáte svoji lenost. Pocity, které zažívá většina, každý jiným způsobem. Někdo má zahradu či myslivost, alkohol, modelařinu, psa.. různě. Někdo ráno v 5,30 sedá na kolo a šlape do práce. To je můj únik ze sterotypu.

Všechno uběhlo strašně rychle a čas závodu je tady. Alice zajišťuje ubytování přímo v místě závodu (díky), spolu s kolegy z Trisku a B&H triatlonu. Z týmu dorazí ještě bratři Láchů. Ráno oblékáme novou závodní kombinézu v barvách týmu od firmy Castelli. Velké díky Kubovi a Přecedovi, kteří vytrvali a dojednávali testovací sady od různých firem. Nutili nás si je zkoušet v hospodách i plovárně, domlouvali střihy, barvy, velikosti, cenu atd. Ale nakonec se vyplatilo počkat, kombinéza sedla nádherně, žádné odřeniny, výborný střih, materiál funkční, přístupné zadní kapsy na gely a samozřejmě design, prostě palec nahoru.

Tak a konečně je to tady, stojím na startu jediného závodu dlouhého triatlonu v ČR. Tady už nestojí žádný ořezávátka, který to jdou zkusit. Tady není ani gram navíc. Samí ostřílení borci. Nervozita jak před maturitou, klepání před startem snad bylo zimou. V reproduktoru zazní tlukot srdce, siréna a JDEME NA TO!

Moraviaman_2019_(175)Plavání nádherný, čistá teplá voda, šetřím se. Plave se bez gumy. Pro nezávodníky, tak guma je neopren a je povolen do teploty vody 24,5 stupně. A teplota ve štěrkovišti je 26. Neoprén přináší výhodu, udržuje vaše tělo blíže ideální poloze při plavání, což vede k lepším časům. Plavou se tři kola, při výlezu z druhého kola jsou už se mnou i první borci, co mají odplaváno. Nenechám se rozhodit. Vybíhám do depa, sedám na kolo a vyrážím na čtyři okruhy v okolí Otrokovic. Že se podařilo sehnat takovou krásnou cyklistickou raketu, za rozumný peníze, je Chochyho zásluha. Velký dík servismanovi Standovi, který pomohl začátečníkovi dát kolo do kupy. Na triatlon musí sednout všechno. Forma, zdraví, kondice, strava, hlava a taky technika. Šlapu mírně nad svůj vnitřní limit, ale je ideální počasí, tak držím tempo. 1DSC_9513Bratři Láchů letí jak rakety, každý kolo mi ujíždí o 5 min. Neměl by zapadnout záchranářský čin Pavla, který se stane účastníkem vážné dopravní nehody závodníka s chodcem. Neváhá, poskytuje první pomoc. Cena fair play alespoň touto cestou. Při jízdě do sebe sypu tyčky a gely Enervit. Petr Mrsky z dodavatele „vymáčkl“ slušnou slevu, tak tam posílám 2ks každý kolo. Trochu se obávám, aby žaludek unesl tu dávku tekuté stravy, ale drží. Na trase to prokládám muffiny od svojí skvělý fanynky, masérky, trenérky a zároveň manželky Ilonky v jedné osobě. Ještě se musí naučit servisovat kolo.

Moraviaman_2019_(1133)Kolo bez problému projeto, o 30 minut rychleji než plánovaný čas. Vyrážím na běh. Snažím se držet zpět, ale běží to samo. Na hodinkách kontroluji 5:15min/km, jsem v laufu :-) .  Soustředím se na pohyb nohou, kadenci, polohu těla a rukou. Pořád se usmívám a zdravím se s ostatními. Ale to by bylo moc jednoduché, na 20.km přihází krize. Najednou cítím tuhnoucí nohy a přicházející křeče. Bojuji jako lev, ale tělo už se bouří, křeče v tříslech mě posílají do chůze. Končí úsměv a sledování běžeckého stylu. Stává se z toho boj o dokončení, poslední kolo už to není běh, připomíná to spíš pohyb zombie. Polykám tablety, banány, kolu, gely, nic nepomáhá. Ještě, že mám plechový žaludek a nepotkávají mě problémy s bolestí žaludku. Asi 2km před cílem se dostavuje efekt cílové pásky, představuji si průběh cílovou bránou, a dostávám se zase do běhu.

JE TO TAM!!! Jsem v cíli. Euforie, splněný sen, nemožné se stává skutečností. Šampáňo, medaile, gratulace, objímání, foto, dojmy, štěstí. Už nejsem panic. Už můžu hrdě nosit oddílovou mikinu 3,8-180-42,2 😊.

Ondra

Celkové výsledky zde.