Po krásném zážitku na závodě Jizerská 50-ka, jsem se nechal přemluvit a přihlásil jsem s kamarádama Honzou Bílkem, Honzou Steinbauerem a Petrem Houskou, na jeden z nejtěžších extrémní triatlonový závodů v Itálii Oetzi Alpin Marathon. Jedná se o speciální triatlon do vrchu (strašnýho) s cílem v 3212m n.m. na vrchol s názvem Schnalstaler Gletscher a s celkovým převýšením 3242m na 42,2km. Startuje se v malebném alpském městečku Naturno ve výšce 554m n.m. První disciplína je horské kolo 24,2km (převýšení 1538m), následuje běh 11,3km (převýšení 495km) a poslední disciplínou je výstup na skialpech 6,7km (převýšení 1209m).

Na závod jsme vyrazili ve čtvrtek 26.4.2018 a po příjezdu do Itálie jsme přijeli na parkoviště pod kopec, na kterém se odehrává třetí disciplína závodu skialpy. Jelikož tento sport je pro mne novinka, tak jsem byl rád, že jsme ho šli vyzkoušet. Hned při prvním pohledu na černou sjezdovku, kde jezdila rolba zavěšená na laně, jsem omdlel. Při oblékání skialpinistického vybavení jsem zjistil, že mám o 2 čísla menší skialpové boty a krátké hůlky. I přesto jsme zdolali jeden z několika strašidelných úseků toho závodu. Následovala bezesná noc.

Hned druhý den ráno jsme posnídali v místní krásné kavárničce a vyrazili jsme do Merana shánět pro mne nové větší Ski Schuhe. To jsme ale ještě netušili, že v této oblasti žádný Ital neviděl takhle velkou nohu a nechtěli mi věřit, že to s mou velkou postavou, myslím s tímto závodem opravdu vážně :-). Tohoto úkolu se zhostil náš velký kamarád a borec David Houska, který zde žije již řadu let. David patří v tomto závodě k legendám, protože jako jediný závodník se účastnil všech ročníků (15) a jsme na něj právem pyšní.

Na startu závodu nám vyšlo sluníčko a bylo jasné, že bude nádherně. Hned po výstřelu startovní pistole začalo šílené stoupání, kde mi kluci zmizeli hned v první zatáčce. Já jsem začal raději v klidnější tempu, protože když jsem viděl před sebou tu strašnou horu, tak jsem zase omdlíval.

Při příjezdu do depa jsem zahodil kolo, obul kecky a už zase do prudkého kopce, který vystřídat krátký běh kolem krásného jezera, kde se mi běželo i komfortně. Potom přišly zase kopečky a komfortní běh vystřídala šílená bolest způsobená křečemi v nohou. Nějakým způsobem jsem se dohrabal do druhého depa. Kde jsem vystřízlivěl při pohledu na tu černou sjezdovku.

Převlékl jsem se do skialpové výbavy a pelášil 🙂 jsem vzhůru. Kluky jsem neviděl, ti už byli určitě někde nahoře v mracích. Šel jsem step by step, a začala se projevovat nadmořská výška. Před očima mi lítaly nějaké světlušky a točila se mi hlava. Když jsem dorazil na první občerstvovačku , z radostí jsem se vrhnul na ty Italky, vypil jim skoro všechnu Colu a sežral všechnu čokoládu :-). Holky byly rády, že už jdu pryč. I když jsem byl dobře posílen, tak v takové nadmořské výšce jsem stále držel své pomalé konstantní tempo, které nešlo zrychlit, ale vydržel jsem tak až do cíle.

Nahoře už čekali kluci, spokojeni se svými výkony. Stein, David a Honza B. proťali cílovou pásku prakticky v jedné minutě a seřadili se ve výsledkové listině těšně za sebe.

Byl to pro mne jeden z nejtěžších závodů, ale jsem nesmírně rád, že jsem to dokončil i v relativně pěkném čase.
Tento výlet mě jen opět utvrdil v tom, jaká jsme výborná parta a posunulo mně to zase o krok dál. I když zažíváme na závodech kolikrát peklo, tak se vždy těšíme na další!

Petr Chochole

Celkové výsledky zde.