Jeden z vrcholů letošní sezóny je za námi a mně připadla milá povinnost nastínit v několika větách, jaké to vlastně bylo. Celé tělo stále bolí, ale emoce pomalu mizí, takže je snad už možné víceméně objektivně vylíčit celou akci.

Ve čtvrtek 6.7. v ranních hodinách vyráží dvě auta z Českých Budějovic do bavorského městečka Roth v poměru 4:4, rozuměj čtyři členové podpůrného týmu na čtyři závodníky – Jan Steinbauer, Petr Houska, Radek Lácha a já Pavel Lácha (startoval jsem na slot Přecedy Jana Bílka, který je pro letošní sezonu ze zdravotních důvodů mimo hru). Kromě kol, materiálu, oblečení, nutričních doplňků a různých jiných nezbytností k absolvování dlouhého triatlonu vybaveni několika kilogramy pečené krkovice a vepřových řízků. (Ještě jednou díky Petře Chochy).

Odpoledne stíháme registraci, prohlídku obrovského stanového městečka s triatlonovou výbavou, nad jakou zaplesá srdce každého sportovce a večer ještě plavecký trénink v Rothersee. Voda je tak teplá, že se začínám obávat, zda bude povoleno plavání v neoprenu. Celé městečko s přilehlým okolím evidentně žije nastávající akcí. Všude transparenty vítající závodníky a doprovod, místí lidé, policisté, hasiči a dobrovolníci, kdykoliv připraveni poradit a pomoci.

Pátek a sobotu věnujeme ještě lehké cyklistice, zaměřené převážně na seznámení s tratí, nějaký běh a plavání v kanálu Donau – Meinz, kde se v neděli bude startovat. Přípravy bicyklů se skvěle zhostil přeceda. Odpoledne předávka kol do depa,  rozprava v několika jazycích (sláva, neopren je povolen), opulentní pastapárty a pak rychle spát.

A konečně je tady  den D. Budík zvoní ještě za tmy, snídani máme připravenou už od 3,30 hodin a jak poznamenal náš pan domácí, je to jen jednou za rok. Start probíhá od 6,30 ve vlnách po 300 triatletech s intervalem 5 minut. Výstřel z kanonu jako na Havaji, kanál je v obležení diváků a my děláme, co umíme.

Z vody lezu už za pořádného horka a je zřejmé, že bude hůř. Cyklistika se skládá ze dvou okruhů a není vůbec jednoduchá. Kopcovitý profil, technické sjezdy a už zmiňované horko berou hodně sil. Divácká kulisa nás však žene vpřed a slavný Solar Hill s davy skandujících fandů předčí všechna očekávání. Skoro lituji, že tenhle „brdek“ jedeme jen dvakrát.

Než se naději, odevzdávám kolo v druhém depu a zabíhám do stanu, kde se mě hned ujmou dvě sličné dobrovolnice. Pomůžou s obouváním, namažou záda, dají napít, jednomu se ani nechce ze stanu ven. Ale nedá se nic dělat, čeká na nás ještě maraton.

Nechci se opakovat a psát znovu o davech, hustě lemujících téměř celou trasu. Jednotlivé běžce vyvolávají jménem, které je na startovním čísle. Běžní občané nabízejí houbičky s vodou a kropí nás hadicemi, protože vedro začíná být nesnesitelné. Maraton je veden ve čtyřech okruzích a když po páté proběhneme malebné středověké náměstí s hrázděnými domy, čeká nás už jenom kilometr do cílového prostoru, kam nás zavede červený koberec. Nevím, jak ostatní, ale já už viděl červeně úplně všechno.

V cíli samozřejmě pivko, sprcha, masáž a ještě pivko. Konečně se můžeme podělit o dojmy ze závodu a poděkovat kamarádům za vzornou podporu.

Velký dík také firmě Milan Král a.s., konkrétně paní Větrovcové, za zapůjčení vozů a podporu celé akce!

Kompletní výsledky zde.