Thun 2022 – zatím nejtěžší IM
Po dvouleté covidové pauze začíná konečně doba pro závody. Závod se letos jede jako 2. ročník. Doposud byl závod v Curychu. Má přívlastek nejkrásnější závod v Evropě. Tak jsem zvědavý.
Ve čtvrtek vše nakládám a vyrážím do místa dění. Jako support se mnou jede Martin. Ubytování máme v Bernu, asi 30km od místa závodu. Přijíždíme čtvrtek večer. Pátek se jede Martin projet na kole a pak hurá do EXPA pro registraci. Sobotu věnuji poslední kontrole kola, všech pomůcek pro závod a odpoledne vše uložit do depa. V 20h se snažím usnout, moc to nejde, ale nedá se nic dělat.
4:00h – budíček. Snažím se do sebe dostat ovesnou kaši a dochází mi, že už je to tady!!! Odjezd do místa závodu, v depu překontrolovat kolo, pytle a pomalu se šourám na plavání. Plave se v ledovcovém jezeře v neoprenu. Krásná průhledná modrozelená voda. Rolling start je super, pouští 4lidi po 5sec. Jde to dobře, voda má 17 stupňů, místa je dost, jen u bójek je trochu tlačenice, ale bez problémů. Ta první rovina 1500m je nekonečná, ale za chvíli točíme doleva a přímo proti slunci. Po 200m znova doleva znovu rovina k cíli. Konec plavání je v kanále – přístavišti, kdy po obou stranách jsou kotvící lodě. Vylézáme z vody a hurá přeběh do depa.
Běžím do depa pro kolo. Beru pytel s věcmi, nazouvám tretry, dres a vyrážím. Začátek je dobrý, roztáčím nohy a snažím se něco sníst. Daří se mi i předjíždět. Občerstvovačky jsou časté, všeho dost. Jen beru vodu a jedu. Jedou se 2 okruhy 90km, v každém okruhu „nastoupáme“ 1.100m. První okruh jedu celkem rozumně, aby ještě zbyly síly. Ve vesničkách je všude plno lidí, povzbuzují, fandí, atmosféra je úžasná. Hlavně typické velké kravské zvonce jsou všude slyšet. Na otočce Martin povzbuzuje – „jeď, je to dobrý“. Při druhém okruhu, už je znát, jak kopce ubírají síly a hlavně hlava – už ví, co bude následovat. Nicméně znovu se pouštím do kopců. Kolem dokola je nádherná příroda, zasněžené čtyřtisícovky a všude husté lesní porosty, vidno bez brouka. Kopcovité výjezdy se prolínají s dlouhými sjezdy. Ty mě baví nejvíc, tady mě nikdo nepředjede. Ta koza (triatlonový speciál) spolu s mojí váhou je dokonalá zbraň!!! Sjíždíme dolu do Thunu, 180km je za námi a pomalu se začínáme blížit k depu.
Slézám z kola a čeká mě běh. Začínám se šourat a 42km mít za sebou. Slyším povzbuzení Martina – „máš karbony, ty tě podrží“……Stehna nechtějí moc povolit, nedá se nic dělat, mají to všichni. Všechny, které jsem na kole předjel, mě na běhu předbíhají. Nedá se nic dělat, bojuju. Po 2 km občerstvovačky, nabídka je bohatá. Začínám jen s vodou, na ostatní není žádná chuť. Voda, cola, isotonic, redbull, ovoce, bujon, tyčky, sůl, nabídka je bohatá. Sluníčko pořád pálí a bere zbytek sil. Snažím se z hlavy vytlačit „těch zbývajících“ 40 km. Běží se 3 okruhy po 14km – bude to dlouhý den!!! Běh vede kolem jezera a do historického centra. Moc krásné prostředí, ale není čas moc koukat, blíží se limit a do cíle strašně daleko. Už na trase kola byli závodníci podél trati, kteří museli vzdát vzhledem k horku a na běhu se přidávají další…. Počasí si bere svou daň. Martin kde může – tak běží, jde vedle mě podél trati a pomáhá povzbuzovat. Ještě 2 okruhy, ale je to nekonečné. Tělo už chce skončit, ale přemlouvám ho a bojuju. Nevzdám to, do cíle dolezu!!!!! Už chodím, střídám to s během. Za chvíli přichází tma a místama je to úplně bez světel, v parku zapálili petrolejové louče. Pomalu se blíží konec druhého kola – napadá mě Pavlovo – „druhá polovina – už se odčítá“. Najednou cedule 40km, tak to už je v parku, to už je blízko. Ač je pokročilá doba – za chvíli půlnoc, tak lidé kolem fandí, povzbuzují, nejvíc už ti s medailemi co to mají za sebou. Blížím se do prostoru startu, celého dění, je slyšet hlasitá hudba, komentátor ….., blíží se směrovka FINISH. Sbírám poslední síly a vbíhám do arény, vstříc davu a vysněnému koberci. Špalíry lidí tleskají, pískají, křičí, je to tu – černý koberec s červeným IM. Pro tuhle atmosféru a zážitek mě stojí všechno to utrpení. Je to to nejvíc!!!! Pro tenhle okamžik se to vyplatí dělat a trpět. Jsem v cílové bráně a na krk mi dává dnešní vítězka Daniela Ryff medaili.
Tak zase další závod Ironman dokončen. Když jsem viděl ten počet lidí, které po cestě museli ošetřovat, kteří nedokončili, tak jsem rád, že to mám ve zdraví za sebou.
Obrovské poděkování patří Martinovi za support a obětavou pomoc.
Děkuji celému skvělému týmu RESO za podporu. Jsem rád, že mohu být součástí těchto skvělých lidí.
Vždycky RESO!!!!!