Tento víkend (2.6.2018) je nabitý triatlonovými závody. Polovina teamu se vydala směr sever na Czechmana, druhá polovina na jih do rakouského Linze. Oba závody se jedou na tratích 1,9km plavání – 90km kolo – 21,2km běh.

Beru s sebou celou rodinu, aby nasáli atmosféru velkého závodu a pochopily, proč táta večer odchází na plovárnu nebo běhat. Celý areál Pleschinger See je krásně upraven. Uprostřed dění nás očekává perfektně přichystaný předseda oddílu Honza Bílek. Téměř jako profi teamy má přichystaný oddílový stan s reklamami sponzorů, posezením a občerstvením. Na start vyrážíme ve složení Honza Bílek, Honza Steinbauer, Petr Houska, Petr Řehoušek, já (Ondra Paulát) a přidává se Pavel Lácha.

Plave se v neoprénu, což hodnotím pozitivně. Prvních 500m se cítím jak kapr při výlovu Rožmberka. Plavci přede mnou, za mnou, někteří se snaží plavat přeze mě. Již poučen vím, že plavání závod nevyhrává. Položím se na vodu, šetřím nohy a v klidu na tři si plavu svoje tempo. Zpětně to hodnotím jako nejlepší část závodu, i na čase byla vidět plavecká pohoda. Tímto poděkování našemu trenérovi plavání Slávkovi.

Kolo (90km) probíhá příjemně, teplota optimální, občerstvovací stanice fungují, stroj i nohy šlapou. Na 10.km mě převálcuje Pavel Lácha. Ve stoupání druhého okruhu se objeví Honza Bílek, prohodí pár povzbuzujících slov a upaluje dopředu. V největším krpálu mi pozitivní energii dodává vzpomínka na soustředění a dobrou zábavu našeho vrchaře Petra Chocholeho.

V depu vše funguje automaticky, a vyrážím pln odhodlání na běh. Běh (21km) je zde na 5km okruhu, takže krásně vidíte ostatní na trati. Prvních 5km běžím a koukám na hodinky. Plánovaný čas z těch nohou nemůžu dostat. Zkouším se nakopnout colou, nejde to. Vidím, jak se mi všichni vzdalují, a zezadu se na mě tlačí Petr Ř. Honza B. běží neskutečný závod, běh 1:31 je jasným důkazem.

Při každé otočce mě na trati čeká velká rodinná podpora, tak vyloudím křečovitý úsměv a trochu natáhnu krok. 5km před cílem do sebe vymačkám gel a už se těším do cíle na pivo, guláš a výborný rakouský štrůdl.

V cíli závodu se setkávám s gestem fair-play. Asi 200m před cílem mě při závěrečným ‘’úprku‘‘ chytnou křeče, ukazuji závodníkovi za mnou, ať běží. On přesto zpomalí a nechá mě dopajdat do cíle jako prvního. Sportovní gesto oceňuji, dostávám účastnickou medaili a slova chvály od borců z týmu a rodiny.

Krásný závod, organizaci a umístění závodních tratí hodnotím velmi dobře, svůj výkon s potenciálem zlepšení v běžecké části a nutností nově přibalit protikřečový doplněk. Těším se na další závod v barvách RESOLUTION TEAMU!

Ondra

Celkové výsledky zde.