Na startovní listině pro tento rok jsem měl naplánovaný New York City Marathon. Tak nezbývalo, než na něj začátkem listopadu vyrazit. Start byl v neděli 5.11. v 10h. My přijeli 2.11., takže na aklimatizaci a časový posun byl dostatek času, i když 5 hodinový posun tělo jen tak nepřeladí, takže probuzení ve 3 hodiny ráno bylo na denním pořádku. Po příletu následovala povinná prohlídka města, jejíž srdcem je Manhattan, kde jsme si také vyzvedli startovní čísla.
Je neděle 5.11. ráno. Následovala lehká snídaně a s dostatečným časovým předstihem jsme dorazili na start, kde to vypadalo jako jedno velké mraveniště čítajících 73000 startujících. Já a můj brácha David jsme měli štěstí, že jsme měli nízká startovní čísla, takže jsme startovali z předních pozic. Aby si člověk udržel lepší místo na startu, musel si vystát hodinu a půl na jednom místě. Po hodině jsem se pod sebe díval jestli už tam není důlek 
. Je 10min před startem. Následoval proslov ředitele závodu a poté americká hymna, ze které mi běžel mráz po zádech. Ty emoce, s jakou byla zazpívaná při níž si ty Amíci drželi ruku u srdce a s jakou vervou ji všichni zpívali, jsem si chvíli myslel, že nejdeme do závodu ale do války. Bylo na nich hodně vidět, jak hrdí jsou na svoji zem.
Následoval start ! Trvalo několik kilometrů, než jsem se prodral vůbec k ňákému prostoru, kde člověk mohl svobodně běžet svý tempo aniž by si byl s někým v kontaktu. Startovalo se z Long Islandu přes strašně dlouhý most do Queensu, Bronxu, Brooklinu a na Manhattan, kde byl cíl v Central parku. Pořadatelé upozorňovali, že kdo bude, lidově řečeno, chcát na mostě, bude automaticky diskvalifikován.
Po hodině a půl stání na místě se tato situace stala asi na druhém km pro mě aktuální. Tak jsem chvíli přemýšlel, že to snad pustím do trenek . Jak ubíhaly kilometry, tak mě to začalo ňákým zázrakem opouštět. Sláva. Po 10km dobíhám vodiče s časem 3:05, tak jsem si říkal, že to s nim zkusim. Běžela nás pěkná skupina a když si tak prohlížim ty lidi, tak jsou tam jak šlachovití běžci, tak i lidi s menší nadváhou, s teplákama, kteří mají kolem pasu šusťákovou bundu a v kapse, světe div se, možná i pomeranč . A to jsme na 20km. Říkám si : „Ty vole, jak si se, ty kluku s teplákama, sem vůbec dostal ?“ No nic běžím dál. Výhodou toho vodiče je, že se nemusíte starat o tempo. Nicméně přichází 30.km a dlouhý stoupání do Bronxu, kde mám trochu krizi a balík mi ukazuje záda. Následuje posledních 12 km. Vypínám hlavu a běžim co tělo dovolí. Z celkovým převýšením 280m zabíhám kolem Trump Tower do Central parku, kde je cíl. Čas 3:10:40. Nakonec jsem spokojen, i když to mohlo být o kousek lepší. David měl čas o parník lepší – 2:48 a ňáký drobný. Pecka. Borec neskutečnej, jak by řekl můj oddílový kolega Petr Chochole, který má také přezdívku bílej keňan .
Celkový dojem: pěkná trat´, přátelská atmosféra, diváci kolem trati 2miliony celkem, kteří o sobě dávali hodně vědět. Nespočet kapel kolem trati, občerstvení, logistika atd. vše na jedničku.
Výsledný pocit je takový , že New York City Marathon můžu vřele doporučit .-).
Celkové výsledky zde.