Ötzi
..v jiném dresu, součástí týmu..
Krásný den Všem 🙂. Po dvou letech vynucené pauzy, jsme se opět vypravili do jižního Tyrolska, vykompenzovat duchovní nedostatečnost extrémním fyzickým výkonem..no, takhle by to nejspíš popsal buddhista..
Evropské pojetí spojuje neoddělitelně kulturu Ducha s kulturou těla a poměřování sil je obojího kořením, na které jsme si časem v našich končinách zvykli.
Ötzi Alpský Maraton je pro nás výzvou a zároveň meditací. Je takřka nemožné myslet na něco jiného, než na své srdce, dech, svaly a silou Ducha zvládat bolest, když od startovního výstřelu v 554 m.n.m, stoupáte v závodním tempu k vrcholu ledovce ve výšce 3212 m.
Letošní, 19. ročník byl specifický, jelikož museli, kvůli extrémnímu počasí na ledovci, pořadatelé zkrátit trať 3. disciplíny, výstupu na skialpových lyžích.. Cílová páska visela tentokrát ve výšce 2400 m.
Několik set atletů, z toho 9 Ertéček (RESOLUTION TEAM) a 1 Jiřička (Cyklo Jiřička) „vystřelilo“ do závodu cyklistickou částí v sobotu v 8:45. Sobota byla nejchladnějším dnem z celého našeho 5-denního pobytu v Itálii..
Ráno, po šesté ve 2000 m, kde jsme spali dvě noci před závodem, se roztrhla peřina v oblacích a během pár minut oblékla celé okolí do bílého závoje. Sněhová vánice se v polovině sjezdu do Naturna, místa startu, změnila v déšť. Představa, že promokneme na kost a během stoupání v cyklistické části přijedeme do mrazu, sněhu a větru, byla poněkud extrémní. Je to asi to nejhorší, co se může v závodě přihodit.. No, honily se každému jistě v hlavě různé otázky typu „co si to tu chci vlastně dokazovat“.. Patron atletů, nevím, který to ze všech svatých je, ale musí existovat, stál při nás, protože než zazněl startovní výstřel, mraky se rozestoupily a slunce rozpustilo sníh a všechny naše obavy z umrznutí..☀️🙂.
Takže kolo se jelo na suchu, za teploty v plusových hodnotách. V prvním depu v Madoně (1400 m.n.m), na startu běžecké části, bylo o poznání chladněji, přituhovalo s každým výškovým metrem a závěrečný 11. km běhu už byl na sněhu.. ale sluníčko nám ten den svítilo na cestu až do cíle, takže jediná vlhkost na našich tělech byl vlastní pot, a to byla paráda 👍.
Prvotní zklamání z úpravy tratě vzalo v cíli nakonec za své.. všichni jsme se shodli, že závod byl i tak plnohodnotným adrenalinovým zážitkem, a porovnání výkonů s minulým ročníkem, proběhne nejpozději za rok, až se opět poběží na vrchol..
Tipuji, že letošní rekordní účast Čechů v tomto alpském triatlonu, bude příští sezónu minimálně vyrovnaná..
Rekapitulace pořadí je následující: Štajn (Honza Steinbauer) – Přeceda (Honza Bílek) – Bulis (Petr Houska) – Hnízdo (Martin Hnízdil) – Džim (Laďa Šimek) – Jeman (Honza Zeman) – Doktor (Peťa Řehoušek) – Láďa (Láďa Beňo) – Ondra (Ondřej Paulát) – Ráďa (Radek Lácha)..
Před námi, minutu před Štajnem, doběhl David Houska, jediný atlet z celého startovního pole, který absolvoval všech 19 ročníků Ötziho, je to zároveň Čech, náš kamarád, a taky bratr (Bulise), strýc, syn, manžel a táta.. bydlí v Meranu, proto je tak dobrej..😁👍, jinak to není možný 🤔.
Abych to moc nerozváděl..
Celá tahle akce je prostě parádní, v alpských kulisách si přijde na své tělo i Duch 👻..
Na vrchol ledovce Val Senales, jsme se i letos podívali, i když ne v rámci závodu. Hned první nocleh v podkrovní, „trpasličí“ ložnici, kam jsme z parkoviště, do výšky 2830 m, vyšli na lyžích hned ve středu po příjezdu, byl jedinečným zážitkem..
Na závěr děkovačka..
Dík patří všem, kdo se podílel na organizaci výjezdu, cesty, nocování a, jasně, organizátorům závodu.
Děkujeme za vynikající podporu přímo v závodě, Amálce Řehoušků, která, odhaduji, by samotný závod zvládla s prstem v nose, dále pak Ilonce Steinbauerové a rovnou dvěma generacím Tancerů, jmenovitě Robinovi, Adamovi a Standovi, kteří se, předpokládám, příští rok zúčastní přímo závodu..
Obdiv a poklonu zaslouží všechny ženy, které se tohoto extrémního klání účastní.
Na úplný závěr si neodpustím příměr k událostem dneška..
Takovýto způsob boje, je pro mne synonymem vzájemnosti, fair play, zdraví, radosti, fyzické i duchovní síly a je oslavou života.
Díky patří celé téhle partě 💪👍.. co na tom, že máme rozdílné dresy.. jsme tu všichni, jako jeden, jeden, jako všichni..
„jsou, jsou, na světě i dobrý lidi.. jsou, jsou, maj pevnej pohled i ruky stisk.. jsou jsou, skromný, tak míň je vidíš.. ty nikdy netancujou, jak si někdo písk..“
.. nějak se mi sem prodral refrén jedné písně o přátelství..🤗
Honza Zeman